Nihon šunkakó (1967)

Ćtyři středoškoláci pocházející z venkova rádi tráví čas jinde než ve třídě. Nezajímá je politický aktivismus proti válce ve Vietnamu, jako jejich spolužáky. Zajímají se o ženy, ať už studentky nebo prostitutky, touží po všech a sdílejí fantazie o znásilnění. Zvlášť je fascinuje zpěv oplzlých písní, dokud jim  korejská prostitutka nevysvětlí, že tyto písně nesou i smutné poselství.film se odehrává kolem návratu kontroverzního nacionalistického svátku.Óšima také nastoluje otázky ohledně korejského původu Japonska a jeho následného zacházení se sousedy....Slabší film.(22.01.2026)

Spoilery. Bledočervený koberec a na neho kvapká tmavočervená krv. Štvorica stredoškolských študentov by rada spoznala bližšie telá svojich spolužiačok. Bráni im v tom však záujem spolužiačok o profesora. Opilecké songy na atmosfére nepridávajú. Pri klopaní na dvere spolužiačkinej izby jej spolužiak sľubuje, že jej napíše slovo lascívny. Zabudol si ale pero a tak odchádza bez tohto potešenia. Obrazovo opäť výnimočný Oshimov film sa hrá s tieňmi vo farebnom filme. Pri objavení chrápajúceho učiteľa hrá magická hudba fantázie a zločinu. Vypočúvanie chalanov prebieha z diaľky asi 5 metrov, lebo to nie je pre tento film dôležitá scéna. Zobrazená je ale neskôr osobitne pri vypočúvaní tvár chalana Nakmuru, ktorý učiteľa zabil alebo sa to príbeh snaží divákovi nahovoriť. Na scénu prichádza aj učiteľova priateľka, ktorú mladíci pozorovali a práve on sa jej ujme. Dievčatám na vlakovej stanici povedia, že to oni zabili učiteľa a potom im zamávajú vreckovkou. Predstavujú si všelijaké sexuálne scény so svojimi spolužiačkami, aj neznámou spoložiačkou, o ktorej vedia len jej číslo. Oshima je v zobrazovaní týchto scén veľmi stručný a decentný, neodvažuje sa ísť do sotcore alebo cenzurovaných hardcore scén ako o 2 roky neskôr Wakamatsu. Neskôr si meno neznámenj spolužiačky ale zistia telefonátom z búdky. Jedna zo spolužiačok pocíti predsa len k Nakamurovi atraktivitu. Aj potom sa spieva do absurdna, až as divák musí zasmiať nad prekrývaním sa songov, jeden na protest druhému. Čakal som nejakú vrcholovú scénu, ale žiadna sa nekonala, len vizuálne vrcholová, s niekým ležiacim na drevenej ploche v strede jazera s okolím červených lekien. Alebo je vrcholovou scénou hýbajúca sa kamera  pri bitke Nakamurových kamarátov so speváckou skupinou pri jazere? Film si len tak nezáväzne, často aj nevýrazne plynul. Snažil sa ponúknuť nejaké intelektuálne nadhľady, ale vďaka prílišnej intektuálnosti a nezaujímavosti charakterov zlyhával v schopnosti zaujať ma. Záver je veľmi čudný. Najprv so znásilnením študentky učiteľova bývalá nesúhlasí, potom na to zvolí nakoniec prichádza Nakamura so svojím jasne jemným a krátkym škrtením študentkinho krku, strih, koniec a máme vážne hádať, či niečo tak krátke a skoro neškodné prežila?(11.02.2024)

Hutný, náročný, experimentální Oshima o hranicích mezi představivostí a realitou. Může být i myšlenka prohřeškem? Na pozadí příběhu o studentech, kteří "truchlí" nad smrtí svého tragicky zesnulého učitele, můžeme rozlišit další vrstvy díla - např. paralelu o umírajícím Japonsku. Rozhodně nedoporučuji pro seznámení se s jap. kinematografií;). Vynikající je kamera, stejně jako množství písní - většinou cizích - zpívaných přímo postavami, které ilustrují smrtelnou křeč starého Japonska velmi působivě a intenzivně (byť nepochybuji, že narozdíl ode mě to Oshima vnímal spíše jako klad).(25.07.2009)