Nihon bórjokudan: Kumičó (1969)

Jednou jakuza, navždy jakuza…Ačkoli mnoho nejen jakuzáckých filmů 60. a 70. let bylo možné bez větších problémů vnímat jako samostatné kusy, protože měly víceméně uzavřenou story, často šlo o jednu z částí vícedílné série. Ty spolu souvisely spíše jen tematicky, nicméně hlavní herecké obsazení bylo velmi podobné. Nejinak je tomu v případěJapan Organized Crime Boss, což je jako obvykle jen jeden z mnoha názvů. Přesnějším překladem do angličtinyNihon borjókudandostanemeJapan’s Violent Gangs, v tomto případě s podtitulemBoss. A právě Fukasakův snímek je první částí volně propojené tetralogie s Kódži Curutou v hlavní roli old-schoolového gangstera. Kodex cti, který stále vyznává, ale už pomalu představuje historickou abnormalitu, kterou je třeba nahradit. To je možné vnímat nejen ve snímku samotném, kde prim hrají noví, mladí, draví, násilní a nelítostní gangsteři, ale i mimo něj. Fukasaku zde více než kdy dříve (zčásti už možná o rok dříve ve filmuGambler - Ceremony of Disbanding) začíná, možná i nevědomky, využívat techniky, kterými se později proslavil, když ustanovil svýmiBattles without Human and Honoritysubžánrdžicuroku eiga. Na jedné straně tak stojí Curuta jako gangster, ale i jako herec snažící se zarputile zachovat idealisticky a romanticky nerealistickou představuninkjó(Fukasaku i Išii Curutu v několika rozhovorech označovali jako člověka ctící tradice, tedy vyznavačeninkjó eiga, což se v době hledání nových směrů na přelomu 60. a 70. let ukázalo jako „smrtící“ pro jeho kariéru) a na druhé Fukasaku, který k jakuza filmům přistupuje od začátku kariéry jinak a snaží se nabourat zavedenou romantickou představu o chrabrých jakuzácích bojujících mimojiné s principygiri-nindžó.[==]Fukasaku využívá opět podobné způsoby expozice jako v minulých filmech, k tomu přidává i bližší informace o jednotlivých postavách, gangech, konfliktech a podobně, což aplikoval i v následujících filmech. Z trochu high-level pohledu vlastně všechny další filmy včetně tohoto vypadají jako příprava na vrcholný Fukasakův epos, který se ale právě bez znalosti předchozích filmů a kontextu jeví trochu jako uměle vytvořený a vyvinutý na základě studiové zakázky. Jak je vidět, ani zdaleka tomu tak není. Fukasaku cizeloval svůj styl postupně. Citelný a hmatatelný je tak v tomto fláku ještěninkjóodér, přestože se film tváří už jakodžicuroku. Tedy směr, který v té době byl ještě v plenkách a bez větší pozornosti šéfů studia. Ti ale už museli intenzivně řešit snižující se oblibu Takakurových a Curutaovýchninkjó eigaa obecně nižší návštěvnost kin kvůli zvyšujícímu se zájmu o televizi. Byl to boj revolverů a mečů; boj, který nakonec nevyhrál nikdo, nicméně navrch na konci 60. a začátku 70. let začínaly mít pistole s neomezenou, byť zjevně slepou municí a jepičím životem.(07.05.2016)

Fukasaku + Sugawara + Wakayama jistě ve formě, parádní stylová zločinecká krimoška. Japonské filmy příliš nesleduji ani v této oblasti, ale zde jsem se skutečně nenudil a tento odvážný film považuji za povedený. Film má skvělý příběh, od začátku to vypadá, jako když sledujete nějaký dokument (novinové výstřižky atd.) nebo klasické tragické divadlo, styl vyprávění je naprosto úžasný, násilí je působivé, akce realistická a neuvěřitelně rychlá, herecké výkony skvělé. Doporučuji nejen všem těm, kteří mají rádi zločinecké filmy 60. let, ale hlavně všem japanalogům pečlivě mapujícím filmy této dekády.(14.08.2010)