Akódžó danzecu (1978)

Hned nazačátek třeba říct, že i přes plnou palbu se rozhodně nejedná o snímek, který by hrál vyrovnanou ligu s největšími historickými eposy od velikánů jako Goša, Okamoto, Kobajaši nebo od samotného Kurosawy. Ale - o to se Fukasaku zjevně ani nepokoušel, prostě si ve své nejlepší formě natočil posvém historický spektákl o jedné z největších událostí Japonské samurajské historie a nutno smeknout klobouk. Za 140 minut jsem se nenudil ani nachvíli, vynikajicí herci - především teda opět vynikajicí master Kinnosuke Jorozuja - to byl hroznej zabiják v podobných rolích! Jediné, co mne rušilo, byla nedobová hudba, která narušovala jinak perfektní přenesení do historie. Kulisy, kostýmy, vše špica a jsem rád, že po vyzobání toho nejlepšího ještě narážím na podobně kvalitní filmy 9/10

Perfektně adaptovaný slavný historický příběh o pomstě 47 róninů za odsouzení svého pána.

Myslím si, že mimo americkej obludnosti som sa s príbehom o 47 roninoch nestretol. Aspoň teda nie s tým oficiálnym, čo sa hrdí aj názvom. Kindži Fukasaku natočil historický epos za ktorý by sa nemusel hanbiť Kobayashi ani Kurosawa. Obrovská komplexnosť a rôznorodé postavy, ktorých sa ústredný konflikt dotýka pôsobia uveriteľne a zaujímavo. Aspoň ja som naozaj preciťoval každú scénu naplno. Má to výborné tempo a to aj napriek tomu, že to má dve hodiny a štyridsať minút. Akčné scény na tú dobu vôbec nepôsobia smiešne. Je to skvelá súhra choreografie a kamery. Tá myšlienka, že štát a tí mocní aj tak nakoniec každého prečúrajú je aktuálna. Zároveň som rád, že sa v tých príbehoch o to každý pokúša. Štek Mifuneho poteší.(17.05.2021)

Příběh o 47 roninech je i v našich luzích a hájích známý poměrně slušně, tento film už zřejmě o mnoho méně. A to je podle mě docela škoda. Nepovažuji se sice za nijak velkého odborníka na dané story, nicméně z toho mála, co vím, se Akô-jô danzetsu drží historické předlohy poměrně věrně. Za velké plus považuji rovněž to, že i přes více než dvouhodinovou stopáž a místy velmi pozvolné tempo mě film ani chvíli nenudil - a to i když jsem dopředu věděl, jak to celé vlastně dopadne. Milovníci samurajské akce sice budou mírně zklamáni (pokud bych měl tento film porovnat např. s Kurosawovou tvorbou, tak je svým pojetím rozhodně blíže Ranu než Sanjurovi), nicméně pokud vytrvají do konce, tak závěrečná půlhodinka jim bude více než sladkou odměnou, jelikož Sonny Chiba - a nejen on - se zde předvede v tom nejlepším možném světle. Snad jen trochu zamrzí, že zde s katanou v ruce nezaexhibuje i maestro Mifune (ups, spoiler...). Jsem zvědavy na srovnání Akô-jô danzetsu s chystaným47 Ronin(nebo se jej spíše upřímně děsím...).(23.07.2013)

Vzhledem k tomu jak komplexní událost film zachycuje a kolik osudů popisuje nelze než nepochválit režiséra za to, jak si s takto nejednoduchou látkou poradil. Film nemá hluchého místa, už od počátku překvapuje skvěle napsanými, na dialogy velice bohatými scénami. Díky bravurní režii se divák ve velkém množstí postav vždy orientuje a film nikdy neztrácí tempo. Neměl jsem tušení o čem film je, a až v jeho průběhu mi došlo, že popisuje právě onu slavnou legendu o 47 roninech, jež se rozhodli pomstít svého pána. Tím více jsem se pak těšil na vrchol filmu, jež jen podtrhuje velikost tohoto filmu. Dramatickou atmosféru skvěle dokresluje hudební kulisa a musím dodat, že se jedná o dvě a půl hodiny trvající herecký koncert.(02.01.2012)