Nezanechat stopy (2021)

Film natočený na základě skutečných událostí, kdy tehdejší polské komunistické policejní složky v podstatě kvůli ničemu ubili k smrti středoškoláka, syna disidentky v přítomnosti jeho kamaráda. Sledujeme pak práci policejních složek událost zakrýt a hodit vinnu mimo sebe jednak patrně kvůli sobě ale i kvůli tomu, že jeho matka byla protirežimní básnířka, ač důvod bití s tím nesouvisel. Vidíme práci bezpečnostních složek neustále manipulovat, ničit svědka i jeho rodinu za každou cenu. Soudní proces byl vrchol bezmoci, kdy svědek při výpovědi byl terčem útoku prokurátorky. Dal bych pět hvězd, ale stopáž mohla být o půlhodinu kratší.

Dobrý polský film, popisující komunistickou mašinérii po zavraždění středoškoláka Grzegorze Przemyka varšavskou policií, v osmdesátých letech minulého století. Mašinérii, která dokáže za pomocí špiclování, domovních prohlídek a osobních výhružek poničit spoustu dalších životů... Snímek je nejvíce strhující hned na začátku a pak už nikdy nedosáhne takové intenzity, stále však zůstává zajímavým, i přes přemrštěnou stopáž. 2,5*.

„Moji milí, vím, že vás Grzegorzova smrt rozhněvala. Ale nezapomeňte, že se nesmíme nechat vyprovokovat. Na hřbitov přejdeme v úplné tichosti. Ať se mlčení stane výrazem naší síly.“Jen jestli se tahle domnělá síla nakonec nestane slabostí…Má očekávání způsobená zdejším přijetím byla možná až příliš vysoká. Zvlášť první hodinu jsem se místy potýkal s detaily, které mě dráždily (ty byly způsobené především naivitou postav, které jako by snad předtím roky nežily v totalitě a najednou se do ní šokovaně probudily). Kvůli těm několika slabším scénám snímku plný počet nepřiklepnu. To ovšem nemění nic na faktu, že film nabízí velmi silné a v dnešní době stále důležité téma, které ve mně každou další minutou stále více rezonovalo (zesilování mé emoční účasti se ještě znásobilo spuštěním „pohotovosti“). Divákovi je z odporných praktik státní moci špatně, ale mně osobně bylo ještě víc na zvracení z obou Jurkových rodičů. Emocionální jízda pak dosahuje vrcholu při soudu, který je pak navíc zakončen hořkým dovětkem. Silné 4*.

Spravodlivosť na komunistický spôsob. Skvelá ukážka, ako úžasne to fungovalo v tom našom milovanom socializme. Výborný príbeh, aj kvalitne sfilmovaný, no pár detailov mi kazilo celkový dojem a nedovolilo mi dať plný počet. Postavy prokurátorky a ministra boli až príliš štylizované, aby už na prvý dojem vyzerali odporne a hneď na prvú je všetkým jasné, že sú to hovädá, čo bolo trošku zbytočné. A nepochopil som prečo matka vezme syna, ktorý sa ani hýbať nemôže po brutálnej bitke, domov, miesto do nemocnice. A keď príde doktor oznámiť, že bol pri operácii problém, matka začne blaboliť, že jej syn musí ísť na maturitu a keď jej doktor oznámi, že jej jediný syn zomrel, tak to vezme akoby jej povedal, že zajtra bude pršať, žiadne emócie, nič.

Ťažký film, ale presne takéto filmy milujem. Celý čas som mal pocit, že sa dusím spolu s postavami – tá bezmocnosť voči režimu je neuveriteľne silná. Kamera nádherná, herci civilní, autentickí. Možno to mohlo byť o pol hodiny kratšie, ale inak paráda. Rozhodne to vo mne zanechalo stopu, aj keď sa k tomu asi tak skoro nevrátim.