Poslední rodina (2016)

8/10. Challenge 06-Round 8-Drama-Hráč 9-Sochoking.Poslední rodina je výlet do roku 1977 a do temného světa malíře Beksinského a jeho ne zrovna harmonického domácího cirkusu. Celý film se odehrává uvnitř bytu, kamera se na ulici ani nepodívá. Normálně bych to považoval za mínus, ale tady mi to překvapivě sedlo. Ten byt se totiž postupně mění na uzavřenou klec, v níž se dusí všichni zúčastnění.   Rodina je už od prvních scén pěkně rozbitá a divná. Nálada jak na pohřbu. Syn je totální magor a to bez přehánění. Jeho psychické výlevy a násilné záchvaty jsou nekompromisní highlighty filmu. Nejsou to žádné teatrální excesy, ale syrové, autentické výbuchy, ze kterých mrazí.   Deprese je tu hlavní postava. Psychologická tíha se neustále zvedá, není kam utéct, žádná naděje. Tohle není příběh s vykoupením. Všechno směřuje k závěru, který je chladný, bolestivý a nepříjemně tichý. A když si uvědomíte, že to celé je podle skutečných událostí, dojde Vám, že realita si někdy vystačí bez fikce. Mazec. Matuszinski servíruje pár scén, co se zaryjou pod kůži, třeba ten pád letadla, natočený s až nepříjemnou autentičností, nebo každodenní drobnosti, které v téhle dusné atmosféře získávají skoro hororový nádech. Smrt je přítomná od první minuty. Pomalejší tempo tomu nijak překvapivě neubližuje. Tahle rodinka je šílená a velmi autentická a za ty dvě hodiny dá víc než pět průměrných dramat dohromady.

...Ako sa totižto kedysi nažívalo v jednom z varšavských panelákov, resp. v priam exkluzívnom bytovom interiéri rodinyBeksińskich, tak to sa vskutku dozviete iba v tomto skvostnom, a vcurriculum vītaeladenom debute pod režisérskou taktovkouJana P. Matuszyńskiho, [mladého chalaniska],autoranasledujúceho titulu podľa skutočných znakov v podobeŻeby nie było śladów;AteliérZdzisława Beksińskiho, bude doslova praskať vo švíkoch, rovnako ako bude "prskať" aj ich psychicky labilný synTomaszso samovražednými sklonmi; skrátka, kde sa obzrieš, tak tam na teba zároveň dychčala i smrť; presne tak,Posledná rodinabola aj o umieraní...•Naprosto neuveriteľný herecký koncert zo strán troch ústredných protagonistov:a.)Andrzeja Seweryna, ako umeleckým spôsobom založeného človeka;b.)Aleksandry Koniecznej, akoUmelcovejpríťažlivej manželky → obidvaja právom obdržali poľské filmové ocenenia za najlepšie výkony v hlavných úlohách;c.)aDawid Ogrodnik, tak ten pre mňa predstavoval úplne špeciálnu kapitolu - geniálne stvárnenie, ktoré som si náležite užíval, aj keď sa povedzme vyznačovalo negatívnymi vlastnosťami s miestami svetlejšími zajtrajškami.•Áno, ocitol som sa v „nemom úžase,” čo mi to vlastne ten režisér naservíroval rovno pod nos v zmysle toho, že som si dopredu vôbec nič nezisťoval, čo sa konkrétne týkalo tohto reálneho predobrazu, pričom každou ďalšou scénou sa moje výsledné pocity iba neustále umocňovali, a to ani nehovoriac o šokujúcom finále, ktoré ma napokon totálne uzemnilo!+archívne zábery+emotívna baladická pieseň počas záverečných titulkov=MAJSTROVSKÉ[ARCI]DIELO, ktoré síce obsahovalo i niekoľko hluchších miest, no i napriek tomu si pevne stojím za plným hodnotením, lebo táto látka bola nadštandardne kvalitne ušitá s pevnými niťami, z ktorých vzišiel až takto súrodý tvar.•Kto mi niekedy aspoň jediný raz vysvetlí, prečo tí Poliaci nakrúcajú tak mimoriadne filmy...? → či to bolo už predtým, alebo až potom, stále ide o nadčasové veci, ktoré sa v rámci21.storočia, zvyčajne štylizujú aj tým spôsobom, že sa pracuje podľa skutočných udalostí; ahá, tak to preto majú takú dynamickú razanciu.

"Nikdo není schopný dožrat jídlo tak rychle jako já."*chcíp*"Tahle kamera má ještě větší zoom než ta předchozí."*chcíp*"Umřít v 85 letech, panejo, ale tady máma to táhne na 90 a ještě je naživu."*chcíp*"Ve Švýcarsku je klinika, kde je úmrtnost po operaci jen 15% a dalších 15%, že budeš od pasu dolů ochrnutá."*chcíp*"Zatracený baterky do naslouchátka. Teď už dělají takový, co vydrží trojnásob času."*chcíp* ..... Málokterý film tak koresponduje s mým škodolibým pohledem na marné lidské snažení. Umírající manželka učí svého muže zapnout pračku, zatímco on zvědavě ochutnává prací prášek. A nakonec ho zabije sedmnáct bodných ran od kluka, co si předtím ještě dá colu a vyčůrá se. Pane bože. Pane bože!

Úplně zbytečný film o jednom pošahaném malíři, jeho povedené rodince a synovi, ze kterého vychoval magora. Beksinski možná kreslil zajímavé obrázky, ale jak už to s těmito umělci bývá... Není patrno, co má vlastně film dávat najevo. Jestli to, jak se socialistický režim málo staral o expresivní umělce, nebo že génius žil prostým životem... Každopádně je to film úplně o ničem.

Prekliata rodina v zajatí svojho podivínstva a kto nepozná osud jednotlivých postáv, pochutná si na malých prekvapeniach v ponurej panelákovej atmosfére, záver prekvapivosť znásobí. Hudobný či umelecký bard neznamená normálny človek a dosť často sú práve géniovia, ktorí sú zároveň šialencami. Film vzbudil určitú kontroverziu, keďže niektorí protestovali, že napríklad postava Tomeka je zobrazená nespravodlivo. Ukončil to režisér slovami: nejde o životopis. A bolo vybavené. O kontrastné postavy šlo ale zaručene. Na jednej strane celkom milý a veselý človek a na strane druhej mŕtvoly a pavučiny. Každopádne jeho osud dáva znať, že niekedy sa oplatí požičať peniaze, lebo pre 1000 zlotých to môže dopadnúť všelijako a sám sa dožijete toho, o čom celý život filozofujete -túto iróniu film zabudol poriadne zdôrazniť. Za odporučenie filmu ďakujem*CARNIFEX*ovi.