Nemuru otoko (1996)

* OgurihoPittura metafisicav dlouhých záběrech * Když jsem se chtěla vydat za„Spícím“,musela jsem se úplně ponořit do sebe, naladit se na společnou notu, oprostit se od vtíravých myšlenek, od okolních ruchů a držet ladění. Chce to ztišit se. Úplně. Pokud jste ochotni podrobit se filmu tímto způsobem, obdaruje vás vyjádřením toho, co je nevyslovitelné...(14.01.2025)

Po půl roce vidím hranýfilm; budou receptory atrofované, nebo o to bystřejší? –Spící mužje probuzený film, architektonicky subtilní, a přece svou precizní výstavbou monumentální. Jeho geometrie je umělecky ladným přátelstvím obrazu a sdělení. Horizontály, vertikály, kruhy, linie; výška hor, délka hřebenů, trajektorie lidských životů, jejich průsečíky, přímka mostu, kolmice vodárenské věže, Měsíc, nádherné točící se mlýnské kolo, cyklus ročních období, splývání rovnoběžek lidského a přírodního, všechno v jednom organickém celku, neustále prostupované elementem vody. Žádný umělý konflikt v takovém prostředí nevzniká a režisér žádný uměle nevytváří; ani konflikt se smrtí.  – Jako vGitěani tady není nic ústředního, všechno je v ústředí. Platí to i o samotném spícím muži: horizontála ležícího Takujiho jen zesiluje vertikálu celého prostoru; a platí to i o zpěvačce Tiae, jejíž linie sice film magicky prostupuje a uzavírá, ale spíš jako živé uvědomění dějové pospolitosti a jako alter ego vidoucího režiséra. – Odpověď na závěrečnou otázku, zda je člověk tak malý, nebo tak velký, je asi odvislá od toho, zda si na ni odpovíme z pozice svého vypreparovaného příběhu, nebo z ne-pozice celistvostiSpícího muže.(11.01.2025)

SPÍCÍ MUŽ. SLEEPING MAN. Meditativní dílo, fascinující. Běh času, proměny přírody, člověk a jeho duše.
Odkaz na zajímavý komentář:http://www.avoir-alire.com/l-homme-qui-dort-la-critique(20.07.2015)

ocenenia :Montréal World Film Festival 1996 -Špeciálna veľká cena poroty (spolu s filmom "Un air de famille")(20.02.2010)