Nejseš moje máma (2025)

Podobná situace se mi už jednou stala: v dokumentuŠťastně až na věky, kde (i když jsem viděla celý snímek) jsem nebyla schopna ho ohodnotit - nepochopila jsem záměr, resp. nebyla jsem s to vžít se alespoň do jednoho „vzorku“ vztahu. // Jde o to, že nehodnotím Jen v případě, že nevidím snímek až do závěrečných titulků. Tady i tam - ano, viděla, ale absolutně nechápu účel. // Přijde mi, že tzv. dokumentNejseš moje mámadělá tvůrkyni vrbu. A dělat si vrbu pod záštitou veřejnoprávního media, no - minimálně na pováženou. Druhá věc je falešnost, která z toho čiší, na všechny strany. Ne, za tím všímDítě jako Darnevidím, necítím; o nezištné lásce nemluvě. Nevkusná prezentace pocitu ublíženosti.(10.04.2025)

Hodnocení "odpad" mi ještě nikdy nepřišlo přiléhavější. Dokument natočený zhrzenou "náhradní mámou" je účelový, manipulativní a vyděračský, zrazující a zraňující. Režisérka nezvládá důstojně ustát složitou situaci s dívkou, kterou si před lety vzala do péče, a bezohledně si touto cestou fouká vlastní bebíčko - prostřednictvím nepřijatelného a neoprávněného zveřejňování citlivých, zraňujících a ryze soukromých informací jak ze soužití s dívkou, kterou měla v péči ona sama, tak  zároveň i vynášením důvěrných informací ze soužití dalších "náhradních rodičů" a jejich svěřenců si tu léčí vlastní mindráky z "nepovedeného" vztahu - přesněji řečeno ze sobeckého zklamání z toho, že se vztah s dívkou, o kterou pečovala, nevyvinul podle jejích naivních představ. Ona i další pěstounky v dokumentu v naprostém rozporu s etikou a s právem jejich svěřenců na ochranu soukromí zveřejňují citlivé informace z jejich životů, dokonce i nahrané telefonické rozhovory, v nichž dítě bezelstně volá o pomoc, odkrývá své zoufalství, bezmoc, bezradnost, nebo zranitelnou životní situaci. Dozvíme se tak, že jedna dívka se např. stala obětí domácího násilí, další se zřejmě živí vytvářením fotografií a videí s intimním obsahem. Veřejně se tu propírají jejich útěky, pobyty v ústavech, léčení na psychiatrii, to že braly drogy nebo podváděly, že někomu naletěly... "Náhradní matky" to vše bezostyšně a bez vědomí dotyčných ventilují na veřejnosti a ještě se u toho vzájemně poplácávají po zádech, jak statečně tak náročné situace, v nichž se jim nevyplácí darovaná láska a ony trpí, zvládají. *** Vůbec nechápu, že takový cizopasnický hyenismus a egoisticky ublížené kořistnictví podpořila veřejnoprávní ČT. Dotyčné pěstounky se zpronevěřily svému základnímu poslání a naprosto zradily důvěru, kterou na sebe přijetím odložených dětí do péče vzaly. Když něco takového provede vlastnímu dítěti nezralý rodič, je to hnusné, ale dá se pochopit, že svoji roli nezvládl, že na ni nebyl připravený. Ale u pěstounů, kteří mají právě takové zrady na dětech pomáhat hojit a napravovat vlastní bezbřehou spolehlivostí, stálostí, ničím nepodmíněnou (sic!) láskou, absolutní důvěryhodností a trpělivostí, je takové jednání naprosto neomluvitelné a donebevolající. *** (Ve Zde, na iVysílání ČT.) *~(10.04.2025)

Film jako forma terapie. Odchod adoptivních ratolestí je velmi ožehavé a zajímavé téma, bohužel zpracování tohoto dokumentu už tolik ne.(13.04.2025)

Dokument je k vidění v archivu České televize.(10.04.2025)