Nedokončený film (2010)

Pokud hodnotím u filmu především emoce a to, co v člověku způsobil, na tento by mi pouhých 5 hvězdiček nikdy nestačilo. Tohle by měli vidět všichni, kdo hodnotili Pianistu, Schindlerův seznam, Jakuba lháře, Posledního motýla, Korczaka. Seděla jsem přikovaná k obrazovce, trochu se bála dalších záběrů a snad ještě víc, že už bude konec a nic dalšího neuvidím. Dokument, který by nepotřeboval komentář a přesto se mu komentáře dostalo. Záznamy z archivů, výpověď samotného kameramana a slova, hnutí tváře, slzy, zakrývání očí těch, co kdysi sami v ghettu žili. Žádné byť sebelepší filmové zpracování nikdy nenahradí zážitek z tohoto filmu.

Účel filmu, o ktorom je tento dokument, je najskôr nejasný, veď načo robiť propagandu biede a spôsobenému utrpeniu. Zakrátko sa to ale objasní, že ide o zobrazenie kontrastov medzi chudobou, biedou, hladom a neexistujúcim opačným svetom v ghete. Ťažko sa na to pozerá, keď si stále musím uvedomovať, že tie otrasné zábery nie sú triky, ale skutočnosť. Podobne aj pamätníčky, ktoré to zažili ako celkom malé deti, si museli zakrývať oči. Zneužívanie filmového umenia môže mať aj takúto formu, ako dokument o filme si to možno zaslúži aj päť hviezd, ale už to nechcem nikdy vidieť.
––––Lidé, kteří ještě mají co jíst, neztrácejí svou lidskost. –––– Židé jedli a Němci natáčeli.

Na mňa tento dokument absolútne nezapôsobil. S výnimkou záverečnej tematiky smrti mnou len preletel a na to, aký dobrý námet mal k dispozícii, spracovanie ma vôbec neoslovilo. Dúfal som, že sa dozviem viac, alebo skrátka, že mi to dá niečo, o čom neviem, prípadne nejaký nový pohľad na vec, no akosi mi to tu chýbalo.

Naprosto autentické. Podle mého jeden z nejlepších dokumentů, neboli jak to ve skutečnosti opravdu bylo. Tolik faktů, které dokazují propagandu (např. nastavit do výloh židovských obchodů velké fláky masa za účelem ukázat, jak se Židé mají dobře) a jako protipól důsledky těchto ohavností (v ghettech házeli odpadky přímo z oken, protože z příčin těžké podvýživy neměli sílu ani sejít po schodech, aby je vynesli). Toto je dokument, který se mi opravdu dostal pod kůži.

Hodně drsný, působivý a hlavně autentický dokument, který vás nejen zasvětí do života varšavského ghetta, roku 1942. Velice na mě působil každý záběr, každá osoba, která, jak počítám, se ani konce války nedožila. Mrtví na ulicích, hromady exkrementů, špína, utrpení a zároveň snaha propagandy v tomhle všem vybudovat iluzi, jaký mají židé blahobyt. Po všech stránkách přínosné dílo, které nemůžu, než ohodnotit plným počtem hvězd. 90%