Nebožtíci na bále (1979)

No jako pacient , dostat se do rukou doktoru Brabému, tak to bych opravdu nerad. I když je pan primář tajný rada a moudrý jako vlk. Tuhle taškařici z mocnářství s celou plejádou hvězd tahá vysoko nad průměr právě výkon J.Sováka a taky nesmím zapomenout na J. Bláhu . Moc příjemná záležitost plná záměn a ústavů.

Nepříliš povedená taškařice, jejíž sledování u mě vyvolávalo spíš útrpné než pobavené úsměvy. Ani se mi nechce věřit, že něco tak stupidního mohl napsat právě Ladislav Fuks. Ledaže by se nepovedl scénáristický přepis, stejně jako se vůbec nepovedla režie. Křečovité přehrávání většiny byť slavných herců tomuto televiznímu filmu rovněž rozhodně neprospělo. Podruhé už bych to vidět určitě nechtěl.

Když je scénář nijaký, sebelepší obsazení ho nezachrání. Samozřejmě, sejdou-li se v jednom nemocničním pokoji Jiří Sovák, Petr Nárožný a Luděk Sobota, bude to zákonitě alespoň trochu legrační, ale nic to nezmění na tom, že se Nebožtíci na bále dvakrát nepovedli. Fuksovu podezřelou předlohu scénář ani neosekal, ani nerozkošatil, a tak vlastně nikdo z toho mračna zúčastněných neměl co hrát, zdá se, že dobrá polovina děje s hlavní zápletkou vůbec nesouvisí, a všechno uzavírá vážnější tečka (hádejte, co se v červenci 1914 asi stane), která působí až nepatřičně. Navíc jsem alergický na "vtipně" zrychlené záběry, a tady jich je hned několik.

Jako když vtipy vypráví někdo, kdo to neumí...1) Život i tvorba utajeného homosexuála Ladislava Fuchse má rysy kruté úzkosti, kompromisů a jisté grotesknosti. Rozhodně však nešlo o frašku. Hříčka Nebožtíci na bále, kterou napsal spisovatel v 49 letech, vykazuje znaky jakési frašky jen formálně, navenek. Ve skutečnosti je to dílo smutného člověka, který se snaží vytvořit "něco veselého", ale i když psát umí, prostě mu to nejde.

2) Špičkové herecké obsazení tento stav poněkud zakrývá. S každým obrazem naskakují další a další slavní herci a divák jen zírá. Herecké hvězdy dělají, co umí, ale na miniaturním prostoru se zmohou maximálně na základní typizaci svých postav. Tušíme, že humor i myšlenky jsou tam někde přítomny, jenom je, mršky, najít.

Záměny údajně skonavších panů Brázdů za živé a naopak se stanou kostrou pro úsměvné situace. Úsměvné, nikoliv však vtipné v tom smyslu, že by se člověk smál. Navzdory tomu si tato humoreska uchovává svou kvalitu. Herecké výkony, kostýmy a kamera jsou vynikající, dialogy břitké a archaický styl mluvy se do tohoto díla hodí. Skvěle vypadá několikeré zrychlení pohybů některých postav ve stylu grotesky. Kulisy vypadají studiově, což však tvůrcům pro tentokrát odpouštíme. Celkový dojem je nadprůměrný. Tato humoreska u někoho vyvolává nostalgii po časech starého Rakouska. Podle některých kritérií právě v době přibližně posledních 30 let mocnářství na tom byla naše země nejlépe: Pronásledování z politických důvodů jako v polovině 19.století minimální, téměř veškeré občanské svobody byly získány, životní úroveň byla relativně vysoká, nezaměstnanost téměř nulová, stát byl malý, byrokracie nízká, minimum zbytečných zákonů, které nyní lidem znepříjemňují život, nízká kriminalita a vysoká úroveň vymáhání práva. (Abych se vyvaroval připomínkám ohledně 1.republiky, tak dodávám, že 1.republika se nejdříve musela vzpamatovávat z 1.sv.války a 30.léta zaplňovala hospodářská krize a strach z Německa.) Tato humoreska ukazuje, že poměry v tehdejší společnosti nebyly tak škrobené a upjaté, jak si někteří mohou myslet z filmů jako je Švejk, že lidé tehdy měli podobné starosti jako my a že i tehdy lidi chybovali. Závěr, v němž začíná 1.světová válka, je vážný jako válka sama.