Zbrusu Nový zákon (2015)

Mám rád ironický pohľad na náboženstvo a cirkevné témy, ako to dokázali Brianov život alebo Dogma. Tento film to mal rozbehnuté dobre, že by sa mohol zaradiť medzi tieto klasiky, no počiatočný originálny nápad s vykreslením Boha ako protivného smradľavého hajzlíka, ktorý okrem Ježiša mal ešte dcéru, ktorá sa mu rozhodne vzoprieť, lebo nie je spokojná ako riadi tento svet, postupne s pribúdajúcim časom vyšumel a tých zábavných a originálnych scén už bolo čoraz menej. Škoda, malo to naviac. Niektorí tí apoštoli mohli byť lepší, nie všetci dokázali zaujať. Ale nenudil som sa a občas aj dobre pobavil.

„BŮH EXISTUJE. ŽIJE V BRUSELU. JE TO ZMRD …“Asi takhle to vypadá,  když vám totálně hrábne a dostanete nápad na Boží film. Absurdní, ale i fajn fóry, jednoduchý vyprávění, založený na konverzačním humoru. Škoda, že to není ujetý furt. Když to začne razit vážnější cestu a hledat příběhovou hloubku, ztrácí to tu ujetost, kterou, skoro každou scénou, baví Bůh.///-------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------1.) Thx za titule „tkimitkiy“.  ///PŘÍBĚH***HUMOR**AKCEneNAPĚTÍne

Zbrusu Nový zákon mě doslova vtáhl do svého bláznivého surrealistického světa a nepustil, dokud nezazněly závěrečné tóny hudby. Režisér Jaco Van Dormael ukazuje, že umí natočit film, který je pastvou pro oči, potravou pro mozek a zároveň pobaví. Největší devizou filmu je jeho absurdní humor, který prostupuje každou scénou. Představa Boha jako morouse, který vládne světu ze svého bruselského bytu, kde šikanuje vlastní rodinu, je rozhodně originální. A když jeho dcera Ea začne rozesílat lidem datum jejich smrti, film se vydává na cestu plnou nevšedních setkání a osudových rozhodnutí. Každá postava, kterou Ea potká, má svou jedinečnou životní situaci, která je představena s hlubokou empatií, něhou a zároveň groteskním nadhledem. Hudba, která doprovází jednotlivé pasáže, je více než jen kulisou – dokonale podtrhuje atmosféru a emocionální vrcholy scén. Provázanost vizuálu a hudby do jednoho harmonického celku je nakonec to, co mi zůstane v paměti ještě dlouhou dobu.

Brilantní nápad někoho, koho naštvalo, jak tenhle svět funguje, rámuje epizody o získávání nových apoštolů. Jsou to vesměs příběhy lidí, kterým bolestně schází láska.  Vévodí jim historka o nejstarší bloncce, do které se kdy King Kong zamiloval. Bravo, Catherine! Nicméně ty historky negradují, prostě se jen navazují. Sice to možná tak i do jisté míry je. Že lidé jsou zlí a protivní hlavně proto, že nemají nikoho, kdo by je měl rád. Jenže po tak vtipném úvodu jsem čekala trochu větší taškařici. Tu tak obstarávaly hlavně scény trampot boha, který na Zemi trpce okouší svoji vlastní medicínu. Jeho linka je rozhodně k popukání. Včetně pekla v podobě uzbecké továrny na pračky. Jak to asi berou Uzbeci? SHRNUTÍ: Kdyby bůh byl  ksindl.

Velmi schizofrenní film. Z jedné strany úžasné myšlenky a témata k fantazírování, která jsou ovšem z druhé strany zahalena mlhou zbytečného umění tak, že se začnete nudit dřív, než vás ty myšlenky zcela pohltí. A když potom přijde opice, divíte se, kam až to tvůrci nechali zajít. I tak ale zůstávám při hodnocení v kladných číslech. Nepamatuji si totiž, kdy naposledy někdo řekl, že všechny útrapy, co se lidstvu dějí, se dějí naschvál. Taky se dosud nikdo nezabýval tím, co dělal Ježíš do svých 33 let.