Nářek mé matky (2008)

Nevím, jak to vypadalo v 80. letech v Argentině, ale zřejmě to tam nebylo o moc lepší než u nás, a tak není divu, že Lizzie poté, co vojenská junta unesla jejího bratra, sbalila své věci a spolu se svým manželem a sedmiletým synem se rozhodla z Argentiny odjet. Během putování po Evropě se rozhodla tato rodinka usadit v Berlíně a to se ukázalo být začátkem konce této rodiny. Film bezesporu nese jakési stopy nostalgie, kdy hlavní hrdina vzpomíná zpětně na své dětství, na to jak poprvé zjistil, že má dar svou myslí posouvat jednotlivé předměty, ale i na svou první lásku, na to jak se Argentina stala fotbalovým mistrem světa, ale především na postupné odcizení svých rodičů, které malý Alex nesl obzvláště těžce. Těžko říci, co je na tomto filmu tak zvláštního, ale opravdu mě dokázal zaujmout a dokázal mě přesvědčit o tom, že se dívám na zajímavý, atraktivní a kvalitní příběh o jedné argentinské rodině, která našla azyl v Berlíně. Tomuto příběhu není téměř co vytknout a celý film tak hodnotím jako nadprůměrný a velmi povedený, k čemuž zajisté přispěl nejen příběh samotný, ale také příjemné a kvalitní herecké výkony, obzvláště tedy musím pochválit mladého Adriana Goessela, kterému bylo v době natáčení filmu 14 let a který hlavní roli dospívajícího Alexe zahrál opravdu bravurně. Tohle tedy bylo docela příjemné překvapení a rád filmu uděluji čtyři hvězdy.(13.07.2010)