Nang mai (2009)

Nejzajímavější na Nymfě mi přijde, jakým způsobem se nám tu představuje les/příroda jako samostatná, a vlastně hlavní, postava. V úvodní scéně se kamera chová značně odosobněně, nenásleduje dramatické dění, maximálně se po něm pouze ohlíží, nechává ho plynout a naznačuje přítomnost nadpřirozeného. Znásilnění je jen bezvýznamná událost v přirozeném koloběhu života. Stejně tak nemůžeme dobře říct, že se Nop a May vypravují do lesa, spíše se v něm objevují, přitahuje je. Nabízí se trochu srovnání s Antikristem, ve kterém též manželský pár řeší krizi v prostředí démonického "Ráje", jen ta mytologie je samozřejmě v thajském filmu poněkud odlišná a Ratanaruang není zdaleka tak zjevně symbolický jako Trier. V obou případech se však můžeme ptát, zda byl nakonec vlastně nastolen řád a do jaké míry na tom mají vliv samotné postavy, nebo jestli je hlavním hybatelem nějaká prapůvodní, spirituální síla, která lidské hrdiny přesahuje.(19.05.2011)

Thajský tvůrce opět vyrukoval se svými tradičními zbraněmi, střídání časových rovin, nejistota hlavních hrdinů, kteří si nejsou jistí, co zažili, co vlastní vidí a dělají. Mladý pár vyrazí z města, odpočinout si do přírody, jenže manželka se tak nějak vrátí sama, aniž o tom ví, pak si uvědomí, co se stalo a vydá se zpět do lesa. Dialogů je málo, ale zmatenost děje nevyplývá z jejich frekvence a rozsahu, přijde mi, že Pen-Ek Ratanaruang uměl podat svoje příběhy daleko přesvědčivěji, nemluvě o postavách, Last Life In The universe, pro mě zůstává nepřekonáno.
Má to supr myšlenku, mytologický námět tomu dodává další rozměr, má to fakt někdy hodně strašidelnou atmosféru. Chris Doyle Vám předkládá jeden hezčí záběr z džungle, než druhý. Ale něco mi tu prostě chybí, něco kvůli čemu bych to rád viděl znova. Výborné v jednotlivostech, nevyvážené v celku. Je to celé příliš roztříštěné.(11.11.2009)

ocenenia :MFF Cannes 2009 -uvedené v sekcii 'Un certain regard'(17.09.2014)