Nám se to stát nemůže (1986)

„Dej mi facku.“ „Pozdějc.“Do obývacej izby v paneláku sa zmestí toľko emócií. Otec (Petr Nárožný) sa rozhodne vykročiť zo svojej komfortnej zóny a hoci je človek pragmatický, jeho pohár tolerancie je už po okraj plný. Petr Nárožný vystupuje vo vážnejšej úlohe a dobre ju zvládol. Ostatní herci úspešne sekundujú, len rodinný priateľ Jaroslav (Vladimír Brabec) trochu pláva vo svojej role. Inscenácia zo života, ktorá sa tvári, že rieši hlbší problém, ale nevyrieši.

Naprosto skvěle vypointovaná a především zahraná etuda a sonda do takového obyčejného, nejen českého, manželství. Když jsem v úvodu zahlédl poprvé do dveří vstupujícího P. Nárožného, byl jsem trošku zklamaný, ač ho jako herce mám velmi rád, ale do očekávané role mi příliš nepasoval...teď bych naopak jeho obsazení obhajoval stůj co stůj. Jelikož to, jak se brilantně ujal role donedávna podváděného manžela stárnoucí manipulativní ženy (A. Vránové) a využívaného otce dvou vychytralých dcer, je naprosto skvělé a lidsky uvěřitelné.  Za mě jasných pět.

Československé televizní drama, v němž se P. Nárožný, manžel a otec dvou dospělých dcer, veřejně uznávaný chemik, s ledově klidnou tváří rozhodne pro důležitý krok ve svém životě. Nedokáže nadále snášet manipulující a panovačnou povahu své ženy, na níž se dokonce posléze provalí i nevěra, a zvolí raději rozvod a odchod od rodiny než dále trpět a mlčky snášet rozmary a neúctu své ženy a také starší dcery. Před tak závažným rozhodnutím by se jistě mnohému rozklepala kolena, avšak vše závisí na míře trpělivosti, která byla v tomto případě překročena, a také na věku dětí, neboť snáze se odchází od dospělých potomků nežli od dětí v předškolním věku. Manželka, typická sebevědomá a líná semetrika, která ví všechno nejlépe a neustále manželovi něco vyčítá, automaticky však využívající manželovy finance, v podání A. Vránové byla léta zvyklá v kritických okamžicích pohrozit manželovi rozvodem a on, aby rodina zůstala spolu a aby citlivé dětské dušičky neutrpěly nervový otřes, vždy ustoupil, tedy až do onoho dne, kdy na její obvyklou vyhrůžku reagoval nečekaně souhlasně. V této stěžejní scéně se autor scénáře J. Bouček zcela jistě nechal inspirovat životem a pokládám tuto scénu za vrchol snímku. Tato navýsost dramatická scéna je vystřídána příchodem milence A. Vránové, Nárožného přítele dr. Drábka, jehož role se zhostil V. Brabec. Herecké kreace pana Brabce v okamžiku, kdy je jeho mimomanželský poměr odhalen, stojí též za zmínku. V rolích dcer se představily V. Gajerová, studující žurnalistiku, která pochytila některé ohavné komunikační způsoby od své matky, a dosud nezkažená, sedmnáctiletá obézní L. Juřičková. Závěr snímku pan H. Bočana vyznívá taktéž tragikomicky, zejména poté, co se v rodině objeví nezdvořilý V. Dlouhý, otec budoucího dítěte V. Gajerové. Otec Nárožný tak uvolní místo v bytě, které ihned zaujme nový člen rodiny. Od okamžiku, kdy byl odsouhlasen návrh na rozvod, se usadil na tváři A. Vránové posmutnělý výraz a veškeré její repliky se pouze snaží zakrýt její prohru, zoufalství a vědomí, že ji čekají zlé časy. Vynikající rodinné drama, které nějaký hlupák označil jako komedie, s výtečným P. Nárožným, ojediněle ve vážné roli, který tuze těžkou životní a fatální situaci zvládl s obdivuhodným klidem, mě velmi mile překvapilo, uchvátilo a dokonce v jistém smyslu inspirovalo. Stále se dají nalézt ukryté poklady v československé kinematografii, byť v televizní produkci, a toto je jeden z nich, čemuž odpovídá i výsledné hodnocení.

V rámci tv inscenací 80. let, které jsou většinou strašné, stojí tahle opravdu za pozornost. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu... až se chlap utrhne. Manželce její dlouholeté hrátky přestanou vycházet a dějí se věci. Petr Nárožný zde má konečně vážnější roli, která dokazuje, že hrát umí, a to velmi dobře, Alena Vránová taky podává svou vypočítavou hysterku velice věrohodně. Vl. Brabec nástupem na scénu děj patřičně vygraduje a v roličce přičinlivého hocha rodinnou proměnu sečte a podtrhne Vl. Dlouhý.

Na snímku je zajímavé hlavně to, že sledujeme Petra Nárožného v úplně jiné poloze než jak jsme zvyklí. Intelektuálnější, moudřejší a hlavně bez vysoké porce zábavy. Dál jsem ale neshledal na filmečku nic zajímavého. Pohybuje se na hranici komedie a dramatu přičemž místy sledujeme to a místy zase tohle. Některé dialogy směřují ke srandě a jiné k tragičnosti. Mě však přijde spíše příběh celkově spíše smutný. Když si uvědomíme, že pro celou rodinu je otec vlastně jen stroj na peníze. A jeho odchod je tak mrzí pouze z tohoto hlediska. Hlavně od Lucie Juřičkové jsem pořád čekal, respektive od její postavy, že je jiná než její sestra.