Nikdo se nebude smát (1965)

Za mě jako zástupce Mladší Generace píšu mladší protože zas tak mladej už ne jsem a který má rád Staré Filmy i Černobílé a který zná nazpaměť Husitskou Triologii sice jsem nečetl Kunderu žádnou knihu ale vím kdo to byl a viděl jsem i žert tak tenhle film nevím jak to napsat takový trochu nudný a nevím proč mi to prostě neřekl to mu Chlapovi že to psát nebude spíš to je takový průměrny Film ale určitě to není Herectvím Jana Kačera. Za mě tenhle Film dostane 3 Hvězdičky

Největším kladem filmu je Řeháková, která jednak oplývá krásou, jednak zlýma očima a jednak parádní povahou dělající si soukromé fórky z lidí kolem (stínové představení předváděné sousedce, nasazovací zuby předváděné tomu debilovi ((c) Kačer)). Kačerovi ještě nenarostl hrb, který předvedl za dva roky coby agent W4C, a tak působí velice mužně. Jedinou, ale zato zásadní chybou filmu je ten vrcholný nesmysl, kdy se Kačer bojí říct vtíravému Chvalinovi, že jeho práce nestojí za nic, a radši ho obviní ze sexuálního obtěžování jeho přítelkyně. To je jak zlomit si schválně nohu, protože se bojím jít k doktorovi na injekci.

Kvalitní film podle literární předlohy Milana Kundery s výborným Kačerem v hlavní roli egoistického komunistického intelektuála. Herecky proti němu jeho konkubína Řeháková působila nemastně neslaně. Prvních deset minut vypadalo na ukázku slabomyslné "nové vlny" šedesátých let, po nástupu poctivého pitomce Zátorského ovšem film dostane smysl a nabere na obrátkách. Pasáže, kdy se Klíma ocitne v jedné místnosti se Zátorským a hospodským Libíčkem, či "lidový soud" Klímy sborem pro občanské záležitosti, jsou ovšem mistrovské, jen jsem s úžasem zíral! Toto kunderovsko-bočanovské dílo lze považovat za výmluvnou ukázku stavu české společnosti, po rozpadu Rakousko-Uherska pouhých 40 let "samostatné".

No, musím dát 3. Nemohl jsem se k postavám celou dobu jaksi přimknout, až tolik mě nezaujaly. Celkem mne zklamal i styl, který je šedivý a nevýrazný až běda. Třeba oproti Jirešovu Žertu se mi tento snímek zdá několik desetikroků pozadu. Ať už jde o celkovou náladu či vyznění. Po důstojné Nenávisti tedy lehké zklamání, pane Bočane.

Perfektní satira na socialistické Československo, která ale v závěru vynikne mnohem míň, než by potřebovala. Trošku se tam pak bije, jestli důležitějším bylo to, nebo pak narativní motiv vrstvení lží, které Klímu k ničemu dobrému nepřivede. Poněkud se mi to v tom pralo a ačkoli se dá čekat, že to první se nemohlo plně projevit, přesto mi tam chybělo něco, co by to povýšilo nad rámec "pouhé adaptace Kundery". I přesto mám nadprůměrné dojmy, jelikož to má zdařilý absurdní humor, který mě dokázal nejednou rozesmát nahlas a samotná gradace vyprávění rozhodně funguje dobře. Hlavně tedy vše s postavou pana Zátureckého, která je přesným vystižením neodbytného blbečka, který neustále dolézá a otravuje cizí životy, dokud nedostane co chce nebo neskončí uražený na cti a nezačne otravovat veřejným stěžováním si. Především mě dostávala jeho typická hláška "Nechci obtěžovat...", jelikož právě obtěžování ostatních je to jediné, co dělá, občas se chová jak vyšinutý stalker a při každém hledání Klímy se nezapomene zeptat na nějakou naprostou banalitu, aby to nevypadalo, že dolézá jen tak. Bez viny ale není ani Klíma, se kterým jsem sice po celou dobu sympatizoval a že tak často Zátureckému lže naprosto chápal, ale přece jen se ze lží dostal do spirály vyhýbání se určité odpovědnosti, ze které už se nevyhrabal a dopadl jak dopadl. A přitom, aspoň na základě konce, by říct pravdu možná vše vyřešilo... Až mi to maličko připomnělo jinak naprosto odlišný film Zavraždění čínského bookmakera, kde je hlavním tématem právě neustálé vyhýbání se zodpovědnosti, avšak tam jde mnohem, mnohem dál. Vrcholem pro mnohé (a pro mě možná taky) je pak zasedání sousedské rady, které probíhá naprosto bizarně a přitom nebezpečně blízko tomu, jak (strukturou) vypadají i současné schůze vlastníků, kde se řeší všechno (ne)podstatné a přitom se nevyřeší nic. Ačkoli tady to stálo spíš na tom osočování a vnucování Klímy do určité pozice a světonázoru, ve kterém ho sousedství chtělo mít, aby ho bralo jako "jednoho z nich", takže do něj střídavě ryli a zároveň ho "podporovali", aby s nimi někdy šel na kafe a vše jim o sobě sdílel. Tak jako tak z mé strany spíš jde spokojenost, ačkoli mi v pár místech Bočanův debut nepřijde úplně vyvážený. Slabé 4*