Šéfe, vrať se! (1984)

Hlavně Karel Heřmánek a jeho doslovný poskok vůči proradnější postavě Petra Nárožného se znovu zasluhuje o ty nejvtipnější scény v sérii, ale třeba zdůraznit, že hluchých míst bez funkčního vtipu tu příliš nenaleznete. Jen je samozřejmě zapotřebí se naladit na charakteristické rysy doby, v nichž tyhle kravinky vznikaly. [viděno v iVysílání]

Další pokračováníšéfovsképentalogie těží, jak se zdá, už jen z vytěženého nápadu. První polovina, odehrávající se kdesi na moravském pomezí, simuluje satiru, neobratnou, pitvořivou a veskrze primitivní, na lepší časy se blýskne teprve s příchodem nové postavy hrané Jiřinou Bohdalovou, která v tandemu s vynikajícím Petrem Nárožným připraví divákům malou groteskní lahůdku: rafinovaný podvod s pronájmem (cizího) bytu. Nic jiného tu, žel, není.

Druhý díl série začíná na Jižní Moravě, kam Pepana v předchozím díle unesla vypečená rodinka s dcerunkou Anežkou, kterou chtějí s Pepanem oženit. Pepan musí začít pracovat v místním skladě, kde zjišťuje, že jeden z bratrů Anežky tam krade. Sám zkouší svými podvody vymáhat peníze na sousedce nebo na servírce v městské hospodě, protože v rodině, kde je držen, dostává 15 korun na den a večer ho tatík Anežky (geniální Vladimír Hrubý) vždycky šacuje a schovává mu hadry, aby v noci neutekl. Tohle je fakt šílená absurdnost a já z toho pláču smíchy. Po pár týdnech se přece jen Pepanovi podaří utéct zpět do Prahy, kde najde svoji partu - Járu a Marcelu a připravují kšeft století. Přidá se k nim neznámá ženská Barbara, která je nakonec zase o všechno obere. Tenhle díl je pro mě asi nejlepší a každý, kdo má rád humor Petra Nárožného musí tuto Šéfovskou sérii milovat. Tak jako já. A musím zmínit ještě postavu Karla Heřmánka jako slabomyslného Járy, jehož role se dá řadit po boku jeho životních postav, jako jsou třeba Popr ze Smrti krásných srnců, Fešáka Huberta nebo Lucifera z pohádky S čerty nejsou žerty. Tohle je největší vůl, jakého jsem na filmovém plátně v české komedii kdy viděl :D. Hudební skladatel Vadim Petrov se odpoutal od pohádkových motivů a složil řádnej akční bigbít :). Pro mě jsou Šéfové kultovní pentalogií, u které se vždycky dávím smíchy!!

"Dobrá, tak já se přiznávám. Šlohnul jsem to já. Valník je ve vestě, cement jsem dal do náprsní kapsy. Všechen se tam nevešel, dva pytle jsem vodsypal do peněženky." Škoda, že se druhý Šéf neobešel bez toho úvodu nataženého na tři čtvrtě hodiny, protože byl až na pár světlých výjimek nezáživný. Jakmile ale Petr Nárožný a Jiřina Bohdalová rozjeli podfuk s bytem, najednou to bylo o tolik, o tolik lepší. Jen mě docela mrzelo, že Karel Heřmánek tentokrát dostal jen malou roli, a doufám, že se to v příští části spraví.

Bohužel, téměř půlka filmu rozvíjí nejpřitroublejší a nejméně reálnou dějovou linku z prvního dílu, tj. nahánění Nárožného Krečmerovou. Snímek také nepřináší nic nám poučení chtivým, kteří toužíme po kariérním zvratu a poohlížíme se po jiných oborech, které víc sypou, protože Nárožný je bohužel spíš takovým průkopníkem slepých uliček. Člověk si tak říká, že "mazaného podvodníka" by mělo v první řadě napadnout se nějak líp maskovat, pouhé nasazení brýlí určitě nepomůže, protože ho prozradí výrazné druhotné pohlavní znaky, tj. pleš a knír .