Klauni a vlastenci (1991)

"Hrát, bejt slavnej, vydělávat peníze, navrch bejt velkej vlastenec, morálne na úrovni, to prostě nejde dohromady!"Robiť si srandu nie je žiadny špás, obzvlášť kabaret s dialógmi plnými politických narážok v čase Protektorátu. Ponúka sa niekoľko možností. Robiť to poriadne a mať veľké problémy s vrchnosťou. Robiť to podľa vrchnosti a byť za kolaboranta. Nerobiť to radšej vôbec. Jeden z komického dua to pre nedostatok tvorivej slobody radšej zabalí, druhý odvážne balansuje až kým mu nepríde predvolanie od kultúrfýrera Brzobohatého s ponukou, ktorá sa neodmieta. Ťažké rozhodnutia v ťažkej dobe s nezaručeným výsledkom. Radami nešetriaci kolegovia, ktorí nejdú s kožou na trh, ale nezdráhajú sa následne vynášať súdy. Pobavil nemecký svetielkujúci humor. Páčila sa mi klaunská dvojica Vízner a Žák, pripomínajúca na pódiu vzhľadom aj rečami pred nacistami zdupkavšiu dvojku W+V, ostatní herci tiež dobrí. Za štyri ukradnuté fóry."Mě se nelíbí, když se něco živýho mrzačí! Zvláště něco tak křehkýho jako je sranda!"

Příběh začínal slibně, vyvíjel se kostrbatě a skončil neslavně. Vízner dobrý, Brzobohatý jako nacistický pohlavár ještě lepší. Bohužel režisér se minul s dobou, kdyby to natočil o dva roky dříve, byl by za hrdinu, diváci by hledali paralely normalizace s protektorátem. Po Listopadu to ztratilo veškerý smysl, ten vtip tam už nebyl dávno žádný. Za herce hvězdičku, z útrpnosti druhou.

Kabaret jako účinná ideologická zbraň na obou stranách opony, v Praze prodyšnější než kdekoli jinde, a zdaleka ještě ne železné. I kinematografie ji řádně reflektuje. Osvobozené divadlo v nesvobodné době. Stíny Voskovce a Wericha jsou odvážnější než by bývali byli oni sami. Odvaha kaberetního komika přináší obvykle úspěch, v podmínkách K.H. Franka nic než zkázu.

Momentálne si neviem spomenúť, ktorý český televízny film by sa mohol rovnať Klaunom a vlastencom. Asi by sa niečo po dlhšom uvažovaní aj našlo. Áno, vizuál je síce televízny, ale popravde tématiku okupácie uchopuje scenáristicky a herecky lepšie ako väčšina porevolučnej českej kinoprodukcie, ktorá pôsobí v porovnaní s Klaunami dosť prvoplánovo. Téma filmu, "lepší je adaptovaný problematický Čech ako zabitý či uväznený problematický Čech", je podaná dokonale nielen cez scenár, ale aj majstrovstvo pánov Víznera a Brzobohatého. Áno, aj nacista mohol vyzerať ako sympaťák, o vzhľade to predsa nebolo, ale o skutkoch.

Dobrý námět, který se vymkl z rukou, přílišným přeháněním scén a pohledem do skladiště banalit to připomíná Nemocného bílého slona s Oldou Navrátilem. Taky si nejsem jist, jestli zde napodobovaný humor V+W byl jen kolotoč vulgárních vtipů o blbcích a debilech. Jinak musím říct, že Olda Vízner umí a jeho roli herce za protektorátu jsem mu věřil.
Ale uznávám, že točit o humoru za protektorátu je obtížné