Na stříbrném glóbu (1988)

Len si predstavte a poriadne nechajte vstrebať fakt, že tento film bol v produkcii ešte predtým ako sa na plátnach kín objavila Lynchova Duna, originálny Star Wars, prvý Mad Max, či Alien. Presne tak, to na čo sa pozeráte bolo natáčané v rokoch 1976-1977 (mimo dotáčok z roku 1986, ktoré ale aj tak snímajú dobovú Varšavu a okolie, čím sú ľahko rozlíšiteľné od zvyšku a tvoria iba 1/5 filmu) a to prosím pekne u poľských susedov. Nie že by "Na srebrnym globie" mohol svojim rozpočtom konkurovať ktorémukoľvek z menovaných filmov a keby aj taký rozpočet mal a súdruhovia by ho nestopli pred dokončením, stále by sa zrejme nejednalo o žiaden kasový trhák, keďže akejkoľvek nádeje na väčší úspech ho zbavuje jednak jazyková bariéra, ale najmä režisérove intelektuálne masturbácie, ktoré môže pochopiť iba ich autor a ktoré nemajú takmer nič spoločné s knižnou predlohou od jeho prastrýka Jerzyho Żuławskeho. To však nutne nie je výčitka, keďže tento svoj modus operandi Żuławski aplikoval naprieč celou svojou filmografiou a patrí tak povediac k jeho vyjadrovacím prostriedkom.  Ak sa však človek zamerá na vizuál filmu, od práce kamery, cez výpravu až po kostými, všetko je tu tak nadčasové (možno s výnimkou poľskych "batmobilov"), že taký Villeneuve by z toho pravdepodobne aj dnes dokázal vytrieskať miliardovú frančízu (po nevyhnutnej korektúre scenára). Sprievodný dokumentUcieczka na srebrny glob (2021), či audiokomentár na fyzickom nosiči ešte viac elevujú zážitok, ale aj bez nich sa bezpochyby jedná o vlhký sen každého cinefila. S pojmami ako vizionár, či génius sa dnes narába až príliš neopatrne a stratili na svojom význame, ale Żuławski je presne ten typ režiséra, ktorý (nielen) štipkou z jedného aj z druhého ovplýval, o čom vo svojej kariére presvedčil nejedenkrát.

Naprosto vyčerpávajících 160 minut a vůbec si nedovedu představit, co bych dělala, kdyby se film dochoval celý. Nemyslím si, že všechny kvality, dokážou zcela omluvit tu neúprosnou stopáž. Bezmála celá první polovina je nesmírně dlouhou entropií, zmateným putováním neznámou pustinou, kdy se neznámí pořád dokola a dokola šklebí na kameru. Snad kdyby v úvodu přišla scéna, která by si mě dovedla "zaháčkovat", zaujmout a která by naznačila, že má smysl ten strašlivě dlouhý zmatek přetrpět... Ta nepřišla. JENOMŽE...jak do sebe najednou začalo, ne všechno, ale leccos zapadat, z filmu se "vylouplo" velmi působivé, temné, řekla bych, symbolistické sci-fi nesci-fi, které pracuje po svém s křesťanskou tradicí a skrze konkrétní příběh obecně pojednává o povaze lidské civilizace a činí tak velmi pesimisticky: nakonec je jedno, kde začneme, stejně vždy a všude nebudeme brát za klíčové to, co nás pojí, ale to, co nás rozděluje. Byť spousta replik tu sice byla dle mého navíc a některé se snažily být strašně hluboké (možná že byly všechny, ale některé mi přišly jen na efekt), i tak se Na stříbrném glóbu zda být něčím víc než jen "ártově" vypadajícím sci-fi.

Využiju slov klasika, která naprosto vystihují tento film:"Viděl jsem hada srát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolóry. Dokonce sem viděl i stíhačku couvat, vole. Ale todleto sem teda ještě neviděl."Teď už ale k věci. Technické, vizuální a scénické stránce tohoto snímku se nedá prakticky nic vytknout. Kostýmy jsou nadčasové, scénografie je fantastická. První část s POV kamerou je neuvěřitelná. V druhé části ruční kamera vytváří pitoreskní obrazy. Davové scény jsou dechberoucí. Bohužel o zbytku se to říci nedá.Celý film, i přes svůj tragický osud, je ve své podstatě jen pouhým filosofickým žvaněním. Prázdné dialogy/monology postrádající veškerý smysl. Přehrávající herci. Velmi komické bojové scény, které připomínají dětské válečné hrátky. Hudba úžasná do momentu než začne hrát absolutně se nehodící rocková hudba. Komentáře, které doplňují nenatočené sekvence, obrazově dehonestují celý snímek (kdyby se tvůrci drželi pouze scenérií, výsledek by býval lepší). Jumpcuty mají v první části až odpudivý charakter. Paralelní montáž ke konci filmu (skoky mezi Člověkem a tím bláznem s autem) působí až absurdním dojmem. Ke konci film působí spíše již jako parodie sebe sama, která začíná již zmiňovaným momentem s rockovou hudbou a otřesným autem (při této sekvenci jsem měl pomyšlení na Tarantinův Grindhouse) a jen a jen vygraduje promluvivším mužem na kůlu. Již k tomu nemám asi co říct…

Na striebornom glóbe sa dá objektívne zhodnotiť a okomentovať až po tom, čo ho človek vidí minimálne dvakrát a pre istotu si stopuje film v momentoch, v ktorých sa potrebuje pristaviť pri ďalšej filozofickej úvahe nad zmyslom života a podobne. Alebo by bolo najlepšie si prečítať scenár, kde sa môžete ľubovoľne zamýšľať aj hodinu nad práve prečítanou replikou a zistiť jej význam. Ide samozrejme o intenzívny vizuálny sci-fi zážitok, ktorý zapadá viac do konca sedemdesiatok než osemdesiatok, takže áno, je škoda, že film nevyzerá presne tak, ako Žulawski chcel. Žeby ale v takom prípade išlo o poľskú Vesmírnu odyseu si nemyslím, stále ide o výrazne autorský a divácky málo prístupný art.

Vo svojej scénograficky monumentálnej a cieľavedomej autorskej vízii mi to pripomenulo Jodorowskeho Svätú Horu, akurát naratív tu bol hádam ešte o niečo kryptickejší, ťažšie vstrebateľnejší. Druhé zhliadnutie v budúcnosti mi hádam povie viac, pretože druhá polovica mi už prišla skutočne divácky úmorná. Každopádne i tak - s ľuďmi, ktorí tomuto vizuálne omamnému eposu dali nižšie ako priemerné hodnotenie, si pravdepodobne, čo sa umenia týka, nemám čo povedať.