Věrnost (2000)

Ukrutne dlhé takmer tri hodiny, kde sú všetky roly tak nejak pošetilé. Hlavne hlavná mužská rola je vyslovene rušivá, človeka rozčuľuje. A neviem, prečo by si s takým vyplznutým kohútom začala Sophie Marceau. Na tu jedinú sa tu oplatí pozerať. Zulawski mi proste nesedí. Podobne ako v Modrej note, i tu vsadil na pomätené herectvo.(03.10.2017)

On je ten film spíš směrem k ženám, protože mylšenkové proudy hlavní hrdinky jsme nechápal, jednak jestli jde takhle lehce sbalit Sophii jako to udělal Clevea, tak to abych si pomalu stoupnul před její dům a pak ten Neme, takhle extremně nesympatickej sráč už dlouho ve filmu nebyl, samozřejmě autor tím chtěl říct že co nemá u jendoho hledá u druhýho, ale ty vole toho bych nepíchal, ani kdybych byl vosa. Jinak celý film táhne Sophie, ať už svou krásou a že tady věru není za stydlivku nebo svým hereckým talenetem. Jak jsem řekl film má spíš ženskou duši, ale neříkám že mě nebavil, jen některé artově-intelektuální scény si mohl pan režisér odpustit.(23.07.2016)

Kdyby mi někdo po Za mraky řekl, že budu jednou bez dechu zírat na nadrženou Sophii, jak za zvuků romantického klavíru Jiřího Maláska líce po Pařížu a neustále náhodně potkává svou vraiment amour, a přesto jí nedá, protože je vázána slibem, asi bych si zaklepal na čelo. A přece! Zulawskému ani totálně komerční kabát neubírá na naléhavosti - první část filmu jsem sledoval bez dechu. Vykreslení i zcela vedlejších charakterů, drajv, étos. V druhé půlce bohužel kus toho vyprchal - přibyly dost neústrojné „akční“ scény – to sem přešlo ze světa osmdesátkové Šílené lásky atp. a nikdy mu to nešlo - možná mu to nikdo neřek, možná to po něm chtěli. Spolu s těmi se ale vytrácelo napětí, které mi bralo dech ze začátku. Zbývalo jen "dá / nedá". Myslím, že neautenticita těchhle scén souvisí s neschopností zobrazit DNO existence - a to se Zulawskému dřív dařilo. To, o čem se ve filmu tolikrát hovoří a co tolikrát napovídají atributy životního stylu Néma. Zde je to jen a jen povrch. Nicméně a vděčně: v čem to celé Zulawského kouzlo je? V nesmírně přesném zobrazení a snímání emoci, v dynamice kamery, v detailu uprostřed změti... ve způsobu zacílení na (ta samá) témata (zde láska jako destruktivní princip – ostatně to je už v Důležité je milovat i v Possession). ***,99999(15.05.2015)