Na sever (2009)

Na tento film by měli koukat jen ti, kteří ví, jak temné, tiché a drsné severské filmy dokážou být a pod slovem komedie je potřeba vidět úplně odlišnou disciplínu, než Slunce seno jahody! Ano, na první pohled se to jako komedie netváří, ale jakmile se seznámíte s hlavním hrdinou a jeho démonem v duší, předci jen vás občas rozesměje a potají mu držíte palce, ať svou cestu zvládne, i když je jasné, že to nedopadne dobře.

Pointu režisér zastaví přesně v té chvíli, než by začala rozněžňovat a herec Anders Baasmo Christiansen jí poskytuje hrdinu s darem budit přesně vyvážený podíl soucitu i smíchu.Je to svým způsobem Shrek, živá dojemná varianta pouze navenek robustního samotáře z boudy od lyžařského vleku, jenž uprostřed bílé krásy pěstuje tesknou melancholii prokládanou koňskými dávkami čistého alkoholu a typicky severským humorem na černé hraně. Pravda, rámec vyprávění si nečiní nárok na původnost. "Antidepresivní off-road movie", jak jí říkají tvůrci, používá model děl Příběh Alvina Straighta a O Schmidtovi, tedy sólovou sebeočistnou cestu, kterou lze libovolně nastavovat podle počtu více či méně bizarních setkání. Ani důvod hrdinovy výpravy – neznámý syn – není originální, i když tady nepěstuje sebemenší sentiment a představuje spíše zástupný cíl.Hlavní, co hrdina potřebuje, je totiž vůle vstát, zvednout se, překonat sebelítost i stavy úzkosti, po jejichž léčbě v domáckém závětří psychiatrického ústavu se mu stýská. Muž fascinovaný televizními záběry nehod v tunelech nechává sám za sebou sérii spálenišť v komických situacích, jež vlastně nejsou k smíchu, a když posilněn směsí prášků a lihovin vyrazí na sněžném skútru na sever, zahájí svou pouť k dospělosti.Film Na sever má nádhernou náladu: úsměvně hořkou i objevitelsky panenskou. Málokdy se vidí tolik prostoru, ticha, izolovaných životů a zároveň tolik odlehčené, pozitivní moci nejčistšího smíchu. Každé ze zažitých setkání hrdinu posiluje, ale nepadne zde o tom jediná poučka, jediná fráze. Tak jemnou hru mezi výbuchy veselí a štípáním v očích udrží v soustředěné nevtíravosti jen mistr režisér; jeho jméno Rune Denstad Langlo stojí za zapamatování.

Snímek je velmi jednoduchý a jeho obsah by vlastně šel shrnout do jednoho až dvou slov, které už stojí na plakátu. Pokud se ale přesto vydáte s hlavním hrdinou na ledovou pouť krásnou norskou krajinou, prožijete neškodnou zábavu s typicky severským suchým humorem, bizarními charaktery a melancholickým příběhem, po němž budete mít chuť vyrazit (jak jinak než) na sever a válet se tam ve sněhu s cigárem v ruce a plastovým kanystrem u omrzlých rtů. Ostatně, that's theSPIRIT.60%[Lucerna, Severská filmová zima 2016]

Moc hezký film, který nám mimo nádhernou přírodu ukazuje krátké úseky ze života podivuhodných bytostí, které na své pouti potkává hlavní hrdina. Který vlastně jediný má na podivnost jaksi právo - víme o něm, že se léčí na psychiatrii. Nevtíravá hudba, která umocňuje vizuální složku filmu taky potěší.

Ze začátku mně byl hlavni hrdina poměrně nesypmtickej a absolutně jsem ho v ničem nechápal. Postupně jak na své cestě naráží na lidský exoty si moje sympatie postupně alespoň trošku získal, ale možná i díky špatně vyprávěnému příběhu ve kterým se jen velmi těžko hledá pointa jsem si k němu žádnou velkou cestu nenašel. Film je silný v jednotlivých scénách a práci kameramana, který umí skvěle nasnímat rozhlehlost norské krajiny a velmi dobře dokáže vyprávět obrazem.