Myší kočičiny (1987)

Na stole leží hromada moduritu. Po chvíli se začne hýbat a vytvoří se z něj džbán s uchem. Není to však jeho trvalý tvar. Po několika dalších proměnách z něj vznikne malý panáček. Figurka zírá před sebe na obraz velkého kocoura v botách a začne usilovně pracovat na jeho podobě. Mezitím se ze zbytků moduritu vytvoří malá myška, která si obarví ouška na růžovo a udělá si černá očička. Ještě jí zůstalo trochu barvy a tak tím zbytkem rozpustile postříká kocoura. Ten se rázem promění v zuřícího pruhovaného tygra. Vrazí nosem do zrcadla a pořádně si ho rozplácne. Když se vzpamatuje, začne myšku honit, aby jí to oplatil. Hlodavec se rychle promění v jablíčko, z něhož vykukuje malý červík. Kocour – tygr se změní v ptáka a vrhá se na červa. Myš nečeká a přemodeluje se v míč. Kocour je však tentokrát rychlejší. Pořádně balón nakopne a vsítí ho do branky, kterou už pohotově vytvořil. Myš se promění v kočárek s plačícím děckem a kocour zase v domeček. Není to jejich poslední hra. Kocour se stane dělem a střílí na myšku. Myš se svého odvěkého nepřítele nezalekne, přestože se zase proměnil v tygra. Zatahá ho za nos a pak uteče na hrnčířský kruh, který pořádně roztočí. Oba se na rotující ploše chvíli navzájem pronásledují. Nakonec zbude z kocoura jen velká hromada moduritu. Myš marně hledá jeho vousy, za které by ho ráda zatahala. Začne tedy kocoura lechtat a popichovat, až to kocour nevydrží, a promění se opět do své kočičí podoby. Z myšky se stane velké závaží, které spadne mourkovi na nohu. Nešťastník zařve bolestí a zcela se probudí. Zadívá se opět na obrázek kocoura v botách a už bez rozptylování dotváří svou ideální podobu. Byl by na to v boji s myší málem zapomněl.