Kapky vzpomínek (1991)

To je tak obyčejné až je to krásné. Aneb jak z obyčejného příběhu udělat takový, který je na první pohled děsně nudný, ale na druhý pohled je neskutečně zajímavý. Ze začátku mě ty časové prostřihy dost mátly, po chvíli jsem se na ně těšil. Dost mě ta vlna nostalgie bavila. I ty narážky na ten život mimo vesnici a propagaci toho všeho kolem, jak je to vlastně skvělé a podobně. Hezky to dokreslovala na anime netradičně maďarská hudba.

Asi jedinou menšou výčitkou smerom k scenáru je absencia hutnejšieho deja, avšak nikto netvrdí, že hutný dej je jedinou zárukou kvalitného filmu. Spomienky ako kvapky dažďa sú proste o spomienkach pripomínajúcich kvapky dažďa, lepšie to Takahata pomenovať nemohol. Film nie je rozdelený na dve polovice, ale do minulosti sa vraciame pravidelne, aj keď v prvej polovici tu sú dlhšie sekvencie zo školy. Nostalgický, veľmi príjemný, ale aj realisticky a psychologicky presný film hovorí aj o kontraste života na vidieku a v meste, i keď sa dej v oboch dejových líniách odohráva na vidieku.

Ve své době prý přelomový počin nejen technicky (animace obličejů se zde pionýrsky dělala až do nahraných dialogů, nikoli naopak, jak tomu bylo doposud), ale i tématicky, protože příběh, zabývající se životní etapou sedmadvacetileté dívky byl ve světě anime, kde se kdokoli mezi dvaceti a šedesáti lety neuznává, značně unikátní. Tenhle vabank se ale překvapivě vyplatil a z filmu se stal neočekávaný hit, protože oslovil obrovskou skupinu potenciálních diváků a divaček, se kterou se doposud nepočítalo. Kdo to naopak neskousnul byl strážce morálky a neposkvrněnosti Disney, který ačkoli měl exkluzivní práva na distribuci Ghibli filmů po Severní Americe, v tomto případě je odmítl využít, protože se ve filmu řeší menstruace, což je samozřejmě čistě japonský fenomén, který by za hranicemi nebyl pochopen. Samotný film je úžasně detailní vhled do podoby a prostředí japonské společnosti 60. a 80. let skrze spoustu velkých (beatlemanie, hluboce zakořeněný patriarchát, odliv lidí do měst, menstruační riot LP '66) či drobných (vzácnost importovaného ovoce, detailně zobrazené aspekty edukativního systému) elementů. Malý problém mám s tím, jak celá ta zápletka o veselé snaživé holce z města, která se nachází mezi usměvavými venkovany na rozkvetlých polích je taková hrozně hannahmontanovská. Navíc jak se v závěru rozhodně Taeji vstoupit po boku Toshia do dospělosti a nechá tím svou malou já za sebou, jakoby celý ten Mijazakovský princip stál proti tomu, co se nám snaží říct ve všech svých ostatních dílech.

Takahatase snažil o jakési sociálně-existenciální metafyzično, o nějaký konkrétní přesah, ale zůstal za mě tak na půl cesty. Co musím ocenit je celkem dobrý přístup k rámcové kompozici, ale člověk se přeci jen místy občas ztrácel v ději a v pointách daných flashback reálií. Samotná představitelka je super, ale její prolínání vzpomínkami a života na venkově jako celek není dostatečně vykreslené do hloubky, a tak vás potom ten moc pěkný závěr sice celkem dojme, ale nejste schopni mu stoprocentně uvěřit. Jinak oceňuji opět příjemnou animaci, moc pěknou hudbu, kontrast mezi životem ve velkoměstě a na venkově, a soulad s přírodou. Má to několik dobrých nápadů, ale přeci jen jsem čekal něco více. Nebo jsem se měl zkrátka ponořit do nesnesitelné těžkosti bytí?:) Celkový dojem***6,5/10***

Subjektivně jsem se trochu nudil, ale na tomhle filmu je hned několik zajímavých prvků. V nostalgických flashbacích do dob kdy jí bylo 10 let, tedy 17 let zpět, mladá žena reflektuje svoje aktuální já. Vidíme tak její aktuální tápání, tak její starosti a radosti v jejích deseti letech a celé je to hezky věrné a trefné. Zároveň mezi řádky probíhá i popis dobových trendů, kritika života ve městě a růžový pohled na rolnickou třídu. Vtipné je, že mi přišlo že se zde podařilo animovanými charaktery ztvárnit hrající neherce (v dobrém i zlém), přičemž tenhle pocit mám snad u animáku poprvé. Film je to hezký, řemeslně zajímavý, vizuálně čistý a estetický a je hezky protkán melancholií, takže za mne fajn, i když hodnotím "jen" 3/5...