My Way (2011)

Taková ta válečná pohádka o neskutečné štěstí, morální integritě a hnutí svědomí a tak dále. Spoustu akce, výbuchů a klasické filmové komprese bojiště. Mimo to nějaká ty osobní dramata a malé velké výhry nad špatným osudem. Stráveného času v podstatě nelituji, nikoho dalšího ale do toho nutit nebudu. Nic, co už jste rámcově neviděli jinde, jen převléknuto do korejsko-japonských vztahů.

Z filmárskeho hľadiska sú bojové scény rovnako skvelé ako v Putách vojny, príbehovo to je ale o dosť slabšie. Hlavne záver, keď obaja kamaráti spomalene bežia pomedzi výbuchy a hrá do toho orchestrálna hudba je čistý gýč, rovnako aj slzpoudná scéna nasledujúca hneď po tomto behu. Nerealistická bola aj premena Tetsua, ktorý už od detstva bol namyslený hajzlík a v dospelosti sa z neho stal riadny hajzel a odrazu šibnete čarovným prútikom a je z neho dobrák a najlepší kámoš. Kang asi stratil pri písaní scenára súdnosť, čo je škoda, ale aj tak tomuto filmu nejde dať menej ako 4*, lebo vizuálne je to pecka.

Korejec a Japonec v dětství přátelé, pak díky špatné souhře náhod nepřatelé, ale projdou japonskou, ruskou i německou armádou a stanou se opravdovými přáteli. Na základě skutečné události je to zajímavá životní pouť a osud obou. Film má reálně a dobře natočené bojové scény. Dva velcí běžci se bohužel společně konce války nedočkají.

Vynikající příběh, který je zpracován místy lépe, místy hůře. Jedno velké WTF je střih, který je prostě moc rychlý a zběsilý. Potěší hodně násilí a gore v přestřelkách. Vojenští poradci se moc nevyznamenali, jakkoliv první angažmá v incidentu u Nomonhan. Následný pobyt na Sibiři je příjemně studený a realisticky tvrdý. Zato angažmá za sověty už moc nepotěšilo, a Normandie je, i přes dobrou výpravu...divná. A konec...Nicmoc. Každopádně pro militaristy a fanoušky historie určitě zajímavé. 80%.

Tvůrci se inspirovali skutečnou událostí, kterou pro film patřičně „okořenili“, ale mně to tentokrát nevadilo, protože se jedná o nadčasovou záležitost.. Vyobrazení válečného zvěrstva bylo dokonalé, běhal mi mráz po zádech a bezmocnost vojáků byla patrná.. K tomu nabalený příběh dvou maratonských běžců mě zaujal a nepustil do posledních minut.. Prostě jsem jim sedla na lep, nechala se vtáhnout a unést.. Jediná opravdová výtka z mé strany se týká střihu, místy pomateného a rušivého.. V závěru mi hrkly slzy, takže hodnotím shovívavě..