Muž a jeho pes (2008)

Nevnímavá, uhlazená parafráze Umberta D. od Vittoria de Sica posloužila příležitostnému režiséru a herci Francisu Husterovi k vybudování nepřesvědčivých kulis pro Belmondovu závěrečnou filmovou exhibici. Přehlíživě snímané vyprávění odbývá vše, co spoluutváří ztrácený svět ústředního hrdiny, a skládá to v panoptikum pozdně moderní Paříže, která už zdaleka není tím labyrintem, v němž se bylo možné najít, jak to podal například Eric Rohmer ve svém debutu. A dále: přestože se film uvádějící do vztahů a identit skrytě a v náznacích opírá o akcentovanou tíživou a nejasnou psychologii postav a jejich motivací, neartikuluje ji čitelně ani věrohodně. Do třetice: chybí atmosféra – všechna místa, ulice i příbytky i veřejné prostory naplňuje stejné prázdno, bezvzdušné a dusivé. Belmondově téměř němé hře (zvláště sebevědomýma i jímavýma očima) nemohu nic vytknout a přál bych mu důstojnější finále, než sebeironické kaskadérské číslo, které bohužel zastiňuje skutečně strašlivá sebevražedná scéna ze Sicovy předlohy. Třeba takové, jaké o dvanáct let dříve připravil Jeanu Maraisovi Bertolucci ve Svůdné kráse. Drobná role v autentickém filmu o mládí by mu umožnila vtělit nějaký skutečně živý příběh, osud, cestu – a ne jen variaci slavného vyprávění.

V roce 2001 dostal Jean-Paul Belmondo mrtvici a poté prakticky přestal na několik let hrát. V roce 2008 se poté ještě jednou vrátil a svým posledním filmem Muž a jeho pes uzavřel svou bohatou a hvězdnou kariéru. Na rovinu… nehrát v tom Jean-Paul Belmondo (a díky němu i spousta dalších známých herců), film by upadl v zapomnění. Má totiž hodně plytký děj. Stařec na sklonku života se ocitá díky svým neurovnaným mezilidským vztahům na ulici a dál prakticky nic… Tohle neutáhne ani stále charizmatický Belmondo. Nějak to tušili i tvůrci a vrazili tam ještě další linku mladé hospodyně a její trable s očekávaným dítětem. Celým filmem se navíc táhne podivně smutná atmosféra (dobrá kamera a hudba), která není ani z toho stáří, ale spíše z těch neurovnaných vztahů. Film na mě působil nedokončeně (nemyslím dějově), nevybroušeně, scenáristicky a příběhově prázdně… Vznikl možná takhle:Co takhle ještě jeden film s Belmondem? Jasně! O čem to bude? No, Belmondo už je starý, tak co třeba stáří? A dál? Jak dál? On už to nějak utáhne.Jean-Paul Belmondo se snažil. Za jeho poslední herecký výkon a trochu i z úcty k němu nechávám tři hvězdy. Filmový předobraz v podobě snímku Umberto D. bude asi silnějším zážitkem.

Dlouho jsem se poslednímu Bébelovu filmu vyhýbal a po zhlédnutí musím bohužel říct, že jsem o nic nepřišel. Pokud o něco, tak o smutný pohled na nemocí zlomeného muže. Ačkoliv tu byla Belmondovi nabídnuta role, kterou byl ve svém rozpoložení schopen zvládnout a de facto tak v ní působil přirozeně, tak to prostě nefungovalo. Příběh starého muže, který se stal nepotřebným, se snaží vyvolat emoce, ale  dlouhou dobu jen tak klouže po povrchu, kde diváka háže od jedné statické scény s mlčenlivým, ale pekelně soustředěným Belmondem do druhé a de facto nevypráví žádný příběh a nedovolí divákovi se s hlavním hrdinou nijak sžít. Svět kolem něj plyne a on jen kouká, jak mu běží čas. Belmondo pak byl celou dobu evidentně dost duchem nepřítomný a sledovat tenhle jeho boj s následky mrtvice nebylo zrovna příjemnou záležitostí. Je-li pak v příběhu o stárnoucím muži emotivně nejsilnější scénou pohled na psy v útulku, tak zřejmě něco není správně.  Když silný film o stárnutí a beznaději s ním spojenou, takOtecs Hopkinsem. Za krásnou Hafsii Herzu, vtip v tramvaji a pro psí oči za vratké tři.

Hrozně nudný, špatně natočený film s nepříjemnou tklivou hudbou. Je to také divné, prázdné, rozpačité. Viděl jsem většinu Bebého filmů, mám mnohem raději jeho bezstarostnou, frajerskou polohu. Tady nemá moc co hrát - stačí se jen smutně koukat - a evidentně, podle jiných komentářů, to spoustě lidí stačí. To já si radši pustím podesáté Bezva fintu.

Poslední Belmondův film je dojemný, nikoli však dojímavý příběh o člověku, který nikdy nemyslel na zítřek. V okamžiku, kdy přichází o všechno, co měl (anebo mohl mít), ztrácí i smysl života. Komorní ladění plné působivých zámlk, pohledů a nevyřčených slov plně souzní s hereckým výkonem legendárního Bebela, unaveného starého muže, jemuž ovšem nechybí pověstná jiskra v očích. Smutný, melancholický film o tom, že život je pes.