Musíme to zarámovat! (rozhovor s Jiřím Bartoškou v červenci 2021) (2025)

Musíme to zarámovat!je zajímavý a příjemně lidský rozhovor s Jiřím Bartoškou plný vtipných historek, trefných přirovnání a zajímavých postřehů nejen o karlovarském festivalu, ale i o Bartoškově osobním životě. Dokument potěší jak fanoušky festivalu nebo fanoušky charismatického herce, ale i milovníky českého filmu. Rozhovor by mohl být klidně o pár minut delší, a také možná lépe a systematičtěji sestavený, ale jako vzpomínka na Jiřího Bartošku, funguje a vystihuje jeho osobitý styl. 9/10 (KVIFF 2025)(16.07.2025)

Do kapitol řazený sestřih rozhovoru s Jiřím Bartoškou z roku 2021, v němž populární herec a dlouholetý prezident karlovarského festivalu hodinu vypráví historky ze života a z průběhu své kariéry. Je to vlastně po celou dobu konzistentně zábavné (byť spoustě těch historek chybí kontext), ale není to moc film, spíš takové bonusové video pořízené na tři statické kamery. Obstálo by to nejspíš i jako samotné audio, byť vidět Bartoškovi při vyprávění do tváře určitě přidanou hodnotou je (a díky kameře namířené na jeho zátylek si docela užijete i polo-detaily jeho levého ucha). Vzpomínání na setkání s různými známými osobnostmi nepřekvapivě tvoří ty nejlepší segmenty. To, jak Barťák hovoří o zákulisních procesech festivalu, by se ostatně klidně dalo poslouchat mnoho hodin.(04.07.2025)

Pokud se najdou kritici faktu, že jako zahajovací film 59. ročníku KVIFF byl vybrán tento formát, odpovím slovy klasika: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.“Ať už byl původní záměr tvůrců rozhovoru s Jiřím Bartoškou jakýkoli, pro zahájení prvního ročníku bez jeho dlouholetého prezidenta se hodil naprosto perfektně.
Dramaturgie rozhovoru postupuje víceméně chronologicky od Bartoškových středoškolských studií přes krátkou učitelskou kariéru (kdy byl díky svačinám od žáků dostatečně materiálně saturován), příhody z JAMU a odmítání rolí v propagandistických seriálech („já ze sebe nebudu třináct večerů dělat idiota“) až po jeho vztah s Havlem, znovuzrození festivalu a jeho vedení prakticky až do nedávné doby. Je pravdou, že Bartoškův život byl plný náhod – náhodou vystudoval JAMU, náhodou se stal prezidentem KVIFF – ale z jeho vyprávění soudím, že i přes nepřízeň osudu v podobě vážné diagnózy měl život krásný a naplněný. Pro fanoušky festivalu a samotné postavy „prezidenta Barťáka“ je navíc rozhovor docela informačně nabitý – osobně mě bavily hlavně kratičké zmínky o hollywoodských hvězdách, kterým tenhle pán, co zrovna nevládne angličtinou, evidentně přirostl k srdci (a Mel Gibson, který Bartoškovi doporučoval retreat po léčbě rakoviny, u mě stoupl v ceně).
Podtrženo, sečteno: Jiřímu Bartoškovi během natáčení tohoto rozhovoru sice vystydlo kafe, ale já bych jeho vyprávění dovedla poslouchat klidně tři hodiny. Skoro 5* (protože chápu, že zahraničním hostům festivalu polovina stopáže absolutně nic neřekne).(04.07.2025)

Perfektní rozhovor s okouzlujícím pánem. Děkuji. ❤️(04.07.2025)