Mumu (2010)

Nevím, jestli za to může hlavně dabing, ale musím se přiznat, že kvůli němu jsem vydržel na tento film koukat až do konce. Ti kluci z té pomocné školy tam mluvili jak největší dvacetiletí raplové a vznikla z toho místy docela slušná legrace. Otázka je, jestli to tak myslel i samotný film. Ten je podle mě standardním francouzským dramatem z válečného a poválečného období, ke kterému není moc co dodávat. Francouzi to všechno točí hodně podobně a když Vás nezaujmou konkrétní scény, tak nezbude, než si ty kvality hledat někde jinde.

Trochu som dúfal, že to bude niečo na štýl nášho kinematografického klenotu Obecná škola, ale bohužiaľ toto bol len veľmi slabučký odvar, ktorý nášmu filmu nesiahal ani po členky. Chýbal tomu ten nádych irónie a predovšetkým tomu chýbala akákoľvek väčšia zápletka. Celé to bolo akési jednotvárne, ale treba uznať, že záverečná scéna bola veľmi dojemná.

Slečna Mumu je jeden z filmů, který se mně strašně těžko hodnotí vzhledem k rozporuplným pocitům. Když to shrnu, tak atmosféra byla skvělá, hudební podkres byl taky moc příjemný, příběh sice nebyl moc originální, ale ani tam bych neměla výraznějších námitek. Co mě asi vadilo nejvíc, bylo obsazení Rogera Balthazarem, protože sympatiemi k němu jsem zrovna neoplývala a dabing byl doslova zdrcující. Ale co, za Sylvii Testud a za tu líbačku ("neuhýbej") v seníku tu jednu hvězdu přihodím.

Příběhy chlapce a třídy malých kluků.

I když má tenhle film jistě nějaká pozitiva, tak mně prostě celkově nesedl.