Mais ne nous délivrez pas du mal (1971)

Francúzi majú radi, keď dajú k sebe dve ženy, ktoré sa úplne nevedia chovať a len tak experimentujú až kým sa im to vymkne z pod kontroly. Rozdiel od 16 rokov staršieho snímkuLes Diaboliquestkvie v tom, že diabol tu je priamo spomenutý a z učiteliek na chlapčenskej internátnej  škole sa stávajú žiačky na dievčenskej. Viac tu je erotiky, morálneho kompasu a umne vystavaných scén. Hororom by som to nenazval, no napätia z (ne)očakávaného je tu oproti "starším učiteľkám" trošku viac. Na jedno pozretie stačí.

Spíše než o horor jde o sociální drama. Film i po letech neztrácí nic na své výpovědi, dnes by byl natočen s obtížemi. Některé scény by určitě byly napadeny ochránci zvířat anebo náboženskými fanatiky. Obě dívky vypadají velice mladě, zvláště představitelka Lore, ale film se natáčel v průběhu dvou let, a herečkám již bylo dvacet a jednadvacet let. Představitelka Anne Jeanne Goupil se vdala za režiséra tohoto filmu a vytvořila několik dalších hlavních rolí v jeho filmech. Naopak Lore - Catherine Wagener zahrála neúspěšně několik úloh v erotických filmech a zemřela v zapomnění a chudobě v padesáti osmi letech. I při svém uvedení byl film ve Francii částečně zakázán, i když nahota ve filmu není vůbec okázalá, ale decentní, ale celkové vyznění chování mladistvých dívek bylo pro tehdejší společnost nepřijatelné.

...a nezbav nás od ničeho zlého.Třetí moje setkání s tvorbou Joëla Sériy a už mi začíná na základě hlavních postav ze všech viděných filmů plně docházet, že pan režisér zřejmě trpí značnými erotickými úchylkami nebo se v nich alespoň slušně vyžívá. Každý další Sériův film znamená pro mě tak trochu menší šok, ještě jeden nebo dva kousky a pomalu začne konkurovat i Bertrandu Blierovi. :D Když jsem necelé 2 týdny zpátky napsal uComme la lune(1977), že Séria se dokáže vyhnout obscénnostem a provokovat místo nich spíše psychologicky, tady to ovšem vzhledem na některé pedofilně založené scény včetně sexuálního násilí platí spíše tak napůl. Jenže co naplat, zase mě Sériův film nesmírně vtáhl, zase mě to bavilo a současně provokovalo s jistým přesahem tak, že mě ani chvíli nenapadlo sledování filmu vzdát. Navrch se Sériovi podařilo ve spojení s ústředním hudebním motivem i výtvarnou stránkou vytvořit k tomu nestoudně šílenému příběhu velmi pěknou poetickou atmosféru. Jak už to tady někdo jiný v komentáři výstižně zmínil, jsou to skutečně takové drsnější a temnějšíSedmikrásky. Dvě nádherné mladé bytosti s bílým věnečkem kolem čela, které dle svých vlastních slov dělají vlastně samé nádherné věci... a já ještě dodám, že jsou to Sedmikrásky, které narozdíl od Chytilové úletu mají v sobě i něco jako psychologii postav a také souvislý děj, který i někam spěje... aneb kam až můžou takové provokativní dívčí rošťárny zajít, když samy neznají mezí a nikdo kolem nich nic netuší nebo je nemá šanci zastavit? Rozhodně pozoruhodné a zneklidňující, k závěru i kriticky laděné dílko se stylovým dechberoucím vyústěním, které plně opodstatňuje i zařazení do horrorového žánru.[85%]

„Pod sukýnkou rohatý, Chytilová čumí... na tyhle dvě okatý. Jsou down, škodit umí.“Dvě růžové broskvičky, které na nás zpod sukýnek vystrkuje samotný ďábel. Anne je jasná, v jejích očích to zlo i probleskuje, ale Lore? Tak sladká a nevinná? Tvářička andílka, ale své tělo používá jako zbraň. Koketování až na hranici znásilnění (zajímavý adrenalinový sport) a sněhobílé kalhotky jako rudý hadr na býka, zde starého vola, pasáka krav. Omlouvám se oběmaSedmikráskámVěry Chytilové, že jsem je kdysi považoval za zkažené a zlomyslné spratky. Kdepak. Světice to byly! Nanejvýš byly jen „maličko down.“ Zato tyhle dvě francouzské dívenky, to je úplně jiný level. Od satanské mše, přes mordování ptáčků a žhářství až po zabití člověka, to už je páchání zla na plný úvazek. Můj ty smutku, a přece mi jich bylo TAK líto! Navzdory své naprosté zparchantělosti byly jen v hloubi duše zoufalé a toužící po citu. A pozor, žánr horor je zavádějící, je to spíš sociální drama a obžaloba šosácké a smrtelně nudné společnosti. Je v tom i tíseň z dospívání a obavy z kyselého dospělého života, ubíjejícího a odporně sladkého, jak zápach tlející mrtvoly, ukryté pod stolem při svatební hostině. Možná i režisérovo vyznání vlastní víry coby krvavá olejomalba na mladou a zpocenou kůži. Ať tak či tak, je to brutálně živočišná zábava. Radostná a svěží jako jízda na kole z kopce bez šlapání, se široce roztaženýma nohama, kdy vítr fouká pod sukýnku a milosrdně vysouší zvlhlý rozkrok. Kapky potu smrtelného strachu z nudy a nicoty versus důvěrné holčičí špitání po večerce pod peřinou. Jako v životě - každému, co jeho jest. Anne a Lore si ve finále zvolily cestu absolutní svobody a nechaly své city vzplanout. Obrazně i doslova.

Poněkud brutálnější verze Sedmikrásek V.Chytilové. Dvě děvky, pardon, dívky, se rozhodnou páchat zlo (tedy býti zkažené). Není zde zdůrazněno, jako v Sedmikráskách, je-li důvodem celková zkaženost světa. Lore je spíše ve vleku Anne, která škodí lidem snad z čiré radosti. Lore je o krok zpátky, má obavy, není si jista, zda veškeré jejich konání je správné. Dojde-li však na činy, pak se Anne plně vyrovná. Hra s muži končívá téměř na hranici znásilnění (což by jim jistě nejeden divák přál), a když jde opravdu do tuhého, pak hra končí a nastupuje skutečné ZLO. Film nešetří nahotou a smyslnými scénami, které však již v době internetu prošpikovaného pornografií nemají tu původní sílu. I když se muži dostávají do rolí obětí, netřeba jich příliš litovat, jelikož si za své jednání mohou sami. Nejděsivější momenty snímku tak představují mučení kotěte a vraždění ptáků - pohled na umírajícího kanárka by dnes ochránci zvířat asi nevydýchali. Původně jsem čekal satanský horror, ale jedná se o sociální drama, o výpověď o světě, ve kterém žijeme. Byť je film místy mírně napínavý, tak žánr horror nemá v charakteristice snímku co pohledávat. Horrorového zde nakonec není nic. Některé scény jsou lehce předvídatelné - např. noční plavba na loďce po vykonání obřadu stejně, jako závěr, ke kterému vše nevyhnutelně spěje. Očekávaný konec potěšil.