Můj policista (2022)

Absence hysterických scén, šílených zvratů a prvoplánových tragédií může z velmi elegantně vyprávěného a pozvolna budovaného filmu budit dojem nenápadného britského dramatu; nicméně poctivá režie a schopnostMichaela Grandagehos citem rozkrývat příběh o lidech ve dvou časových rovinách svědčí o opaku.Můj policistatotiž neklouže po povrchu, nelibuje si v slzách a nesnaží se za každou cenu divákovi podbízet ani mu říkat, jak se má cítit. Jeho největší síla spočívá v tom, že žádný ze tří protagonistů není černobílý. Každého z nich formují vlastní touhy, slabosti i rozhodnutí, která činí, a divák se s tím během sledování – a hlavně po skončení – musí poprat sám. A to je velkým plusem, bavíme-li se o volbách učiněných často v rozkolu mezi společenskými očekáváními dané doby a našimi vlastními, jejichž následky si s sebou můžeme nést celé dekády, stejně jako doufat v odpuštění druhých a učit se odpouštět jim i sobě samým, abychom konečně došli ke smíření se životem, který byl, dřív, než bude příliš pozdě na to žít život, který teprve bude. Kromě technicky precizního zpracování je to právě tichá, avšak krásná práce s hlubšími lidskými motivy, která snímek nad průměrná dramata nesmírně povyšuje. Herecky velmi kvalitní, přičemž největším překvapením je tu pro měHarry Styles. Mezi zkušenějšími kolegy zde nepůsobí jako nováček; naopak svou postavu i její vnitřní rozpory zvládá s pozoruhodnou jistotou a přirozeností. Čím víc se nad tím zamýšlím, tím méně nacházím, co vytknout, a skutečnost, že je tento film na ČSFD navzdory jeho nepopiratelným kvalitám v modrých barvách, mi to nejvyšší hodnocení vlastně docela usnadňuje.

Nádherný film, z kterého přímo citíte Británii. Film, který mi pomohl změnit pohled na gaye, Kluci jsou opravu schopní velké romantické lásky. Knižní předloha se mi líbila o něco více, ale film má zase krásnější konec než kniha. Ne jiný, jen prostě fizuálně krásněji provedený než slovy v knize. Doporučuji.

Pribeh My Policeman je moc silny. Asi si neumime predstavit, jake to bylo pred zhruba 100 lety pro gaye a lesby tezke, kdyz homosexualita byla trestna. Za normalni vztah dvou muzu se zaviralo. Byl jsem prekvapen, ze Harry Styles prijal roli  bisexuala, nebo spis potlacovaneho gaye. Je to silny pribeh s tezkym udelem bojovat o lasku (navic v milostnem trouhelniku). Role manzelky je zajimava, protoze je to obet a zaroven i negatini postava, ktera zarlivosti znici zivot, zdravi. Jsou i jine filmy s LGBT tematikou (i kdyz je jich hodne malo), no tenhle patri mezi velmi vydarene kousky. A to bez ohledu na to jestli Harryho Stylese mate radi, nebo nikoli.

V podstate je to pekný film, zaujímavo natočený z môjho pohľadu, ale nie nejaký klenot s pomedzi snímok s touto tematikou. Nebyť Harryho Stylesa, tak asi by to nemalo taký, nazvime to ráz, no to samozrejme neznamená, že zvyšný herci a samotný dej filmu nemá čím zaujať. Ono hlavná myšlienka je sama o sebe krásna, to ako kvôli inej dobe boli niektorí ľudia schopní, respektíve neschopní pre vlastné presvedčenie, od detstva vtesávané do našej mysle, vykonať alebo vyjadriť to, čo skutočne cítia. Len ten dej, aj keď bol ako som spomenul zaujímavo natočený, retrospektívne s občasnými prechodmi do súčasnosti, tak na môj vkus bol v niektorých častiach prirýchli. Niektoré scény boli dosť zbytočné, nemali žiadnu výpovednú hodnotu, len akoby tu boli nasilu vložené a tvárili sa, že sa cez ne vyvíja vzťah postáv. Naopak iné scény, dôležitejšie boli len z rýchlika prejdené a preto niekedy aj predvídateľné. Občas bolo správanie postáv pre mňa trochu nepochopiteľné. Akoby boli trochu flegmatické. To záleží aj od skúseností hercov, ale asi aj od scenára. No na druhej strane tu boli aj kvalitné scény, emočne uspokojivé, s dobrou gradáciou. Takže v konečnom dôsledku sa jednalo o pekný zážitok. Minutáž bola tak akurát a záver filmu smutný aj šťastný zároveň. Práve nad ním sa človek možno najviac zamyslí.

Na môj vkus je dej celkom pomalý a zároveň ničím veľkým nešokuje. Na túto tému vyšlo už veľa filmov, ktoré niečím zaujali diváka, ale tu sa držíme celkom pri zemi a rozprávame o dvoch zamilovaných mužoch a ukrivdenej žene, ktorá sa tomu viacej menej musí len prizerať. V každom filme si vždy aj nájdeme stranu, ktorej fandíme, ale v tomto sa musím priznať, že si ma moc nezískala ani jedna postava. Všetky sa vo filme zachovali sebecky a ani jedna neprejavila moc veľkú ľútosť voči tej druhej. Možno je to aj dôvod, prečo koniec filmu ma až tak nedojal. Oceňujem skvelo zvládnutý prechod dvoch časových línii a chémiu medzi hercami, ktorá bola veľmi uveriteľná. Samozrejme budem vždy podporovať filmy s touto témou, pretože je ešte veľa ľudí, ktorým treba otvoriť oči.