Mrak v zubech (1974)

Tak trochu Prehnití z prostredia novinárov, len o 10 rokov skôr a s typickým komediálnym nedorozumením, ktoré sa ťahá celým filmom. Od klasickej komédie však hlavných hrdinov delí cynizmus, s akým pristupujú k práci, keď sa bavia o počasí po ceste k zrúcanej budove so zasypanými ľuďmi alebo fotia samovraha padajúceho zo strechy. Kolegovia ich volajú kovbojmi, asi preto, že sú neupravení ako kadibúdka zo špagety westernu. Prekvapilo.

Začátek by supr...dialog v aute, stání před školou, ale od okamžiku, kdy se člověk dozví, co je s dětma, jsem se nudil...i když některá absurdita scén mi úsměv vykouzlila...takoví mistři jako Noiret a Richard si zasloužili lepší scénář. A pobavili kolegové novinři, když z fotky zjistí, že Richardovi děti jsou tmaví. :-D

Pro Marca Pica šlo o debut, který se nejspíš nepovedl zcela podle představ. Velmi zvláštní roli tu má Pierre Richard, který se v té době pohyboval hlavně v komediích. V nich hrál poťouchlé nebo zmatené blbečky. Jenomže tenhle film není až tak velká komedie jak by se mohlo zdát. Já jsem si dokonce místy říkal, že jde spíše o drama nebo alespoň tragikomedii. Pico se nejspíš snažil o satiru na hyenismus novinářů, kteří se nezastaví před ničím. To známe i z naší země, holt hyeny slídící po senzacích jsou všude. Noiretovi a Richardovi to spolu docela funguje, ale to už se nedá tak úspěšně říct o scénáři. Komediálních scén a hlášek je jako šafránu. U některých herců v menších rolích bych viděl i jistý druh přehrávání.

Tak trochu netypická, ale napriek tomu veľmi dobrá dramatická komédia dvojice Pierre Richard a Philippe Noiret, ktorí tvoria novinársku dvojicu Kovboji. Tí sa ako štuky vrhajú všade tam, kde by mohli zachytiť nejakú senzáciu. No pri svojej zaujatosti prácou akosi stratia Prévotove deti. Tým sa roztáča bláznivá naháňačka s cieľom nájsť stratených chlapcov, o ktorej sa nejasne dozvedia aj kolegovia v redakcii. Z neúplných informácií tak vzniká fáma o ich únose a roztáča sa ďalší bláznivý kolotoč o čo najsenzačnejší článok. Film je plný gagov a bláznivých situácií. Produkcia je výborná, no hlavnú zásluhu na celkovej nálade majú herci, a to nie len hlavná dvojica ale aj všetci ostatní. To čo tento film odlišuje od iných komédií, je že humor tu nie je primárny, ale vzniká akoby mimochodom vo virvare drámy. Tým môže pripomínaťHračku. Situácia je jednoducho vážna a naši hrdinovia ju berú úplne seriózne a popri tom sa im dejú veci, ktoré jednoducho musia vyvolať úsmev. Stačí skrátka podozrivo dlho vyčkávať pred dievčenskou školou, do ktorej chodia vaši synovia a hneď sú z vás úchyláci, ktorí uniesli svoje vlastné deti a dostanú sa tak na titulku vlastných novín. 70%

Cynický pohled na život novinářů v Paříži. Špína, lidský nezájem, lidí jako mravenců. Neutěšené prostředí, neštěstí města a k tomu se jednomu z nich v tom hnusném městě ztratí dvě děti. Roztáčí se honba za senzací a nikoho nezajímá, co je pravda. Zajímavá ukázka, že Paříž je také pěkně zubožené město, kde nám ukazují vždy jen to nejlepší. Denní život je zcela jiný. Tohle není komedie.