Modrý kaftan (2022)

Smutně a pochmurně odehrávající se poslední měsíce života ženy vedle svého muže, který obětavě se snaží zpříjemnit všechny večery a posléze i celé dny  své nemocné ženy, kterou svým způsobem miluje až za hrob. Ale svou pravou sexualitu tají, až posléze  poznává skutečnou náklonnost ke svému učni v obchodě s látkami, který se učí náročnému řemeslu vyšívání. Můj první film marocké kinematografie a plná spokojenost. Smutné ale krásné....

Scenár aj dejová línia je pomerne jednoduchá, ale tá atmosféra a štýl spracovania pôsobí priam realistickým a jemným dojmom. Veľ pekne spracovaný námet o netypickom milostnom trojuholníku, ktorý sa zrodil v jednej krajčírskej dielni. Emócie postavy prežívajú skôr vo svojom vnútri a navonok preniká len málo z toho, čo skutočne cítia. Mina prežíva dilemu, keď je smutná, že manžela stráca, no zároveň šťastná, že tu nezostane sám. Úžasná práca Maryam Touzani. Škoda, že dialógy boli slabšie, a aj tá emocionálna stránka filmu by si zaslúžila niečo trochu intenzívnejšie (no rozhodne nie žiadne teátro). Takto je to na silné 4*!

Z traileru to na mě působilo dojmem, že by to mohlo být něco jako TykwerovoDrei, nicméně víc už jsem se snad seknout nemohl (ještě jsem si u toho vzpomněl na HanekehoLiebe). Touzani na to šla úplně jinak, a mně to vlastně sedlo, byť hrozilo, že mě to pomalé tempo a 2 hodinová stopáž (v kombinaci s kulturní bariérou - mnohokrát se mi u toho filmu prohnalo hlavou, v jak příšerných podmínkách ty lidi žijou, a jak se tady máme dobře, což zvyšovalo můj odstup vůči nim) začnou nudit, nicméně nestalo se tak, protože mi je umělecká výpověď toho filmu sympatická a chtěl jsem mu vyjít naproti a docenit jeho filmařské kvality (nádherné záběry, úsporné dialogy, přesvědčivé herectví a psychologie postav..), nějaké větší emoce to ze mě ale přesto nedostalo (snad s výjimkou lehkého šoku v závěru, kdy jsem zjistil, jakou skutečnou úlohu nakonec ve filmu bude ten modrý kaftan z názvu mít), nato už jsem asi příliš cynický, nicméně už jen při srovnání se současnou žalostnou nabídkou všech VOD platforem dohromady cením o to víc tuhle artovou produkci, která možná nenadchne bezprostředně při sledování, ale o to víc příjemně zraje v hlavě a nechá se tam dlouho povalovat a vracet se k ní a je to obohacující.

„Musí se vrátit do nemocnice, aby jí udělali testy. Možná by mohla začít s další léčbou.“ - „Halime, vaše žena už bojovala dost. Nechte ji odpočívat. Teď je to v Božích rukou.“Musím uznat, že jsem se ve svých očekáváních docela přepočítal. Před filmem i krátce po jeho začátku.Modrý kaftanje intimní, komorní drama ubíhající pomalým tempem. Divák, který se na snímek a jeho postavy nenaladí, film pravděpodobně odmávne s konstatováním, že jde o nudu v délce 2 hodin. Ale pokud je publikum trpělivé a dostatečně empatické, dostane citlivou podívanou, ve které na něj pod povrchem čeká spousta nevyslovených emocí. A také silných, vše vypovídajících scén. Ať už jde o Halimův výraz při milování s vlastní ženou, pasáž s tancem, scénu s oblékáním vyjevující skutečnost (v té jde možná o vrchol křehkosti a intimity filmu) či třeba poslední pochod, ke kterému není třeba nic dodávat. Režisérce v tomhle šlo dost na ruku hlavní herecké trio, z něhož to především Saleh Bakri hravě uhrál očima. Příjemné překvapení, dám silné 4*.

Modrý kaftan mě kromě účasti v soutěži v Cannes nalákal nejrůznějšími barvami a vůní koření, ovoce i dalšího zboží na marockém suku, atmosférou úzkých uliček a krámků medíny, nebo místnímy zvyky a zvuky, hudbou i volání muezzzina. Toho všeho se mi dostalo spíš poskrovnu. Co naopak vůbec vidět nechci - pomalé odcházení nejbližší milované osoby - a co mě vůbec nezajímá - krejčovské řemeslo a latentní homosexuální orientace či spády mistra krejčího - toho se mi zde dostalo bohužel nadmíru vrchovatě. Pokud by přesto byl tento vyloženě komorní a intimní film kratší, lépe by se bojovalo proti těžkým víčkám, a mohl bych pak být v hodnocení shovívavější.