Ministerstvo strachu (1966)

Samotná zápletka je vlastně vymyšlena jako do parádního špionážního filmu. Skoro se divím, že si podobné téma nevzali Hollywoodští scénáristé k nějakému velkofilmu. Ačkoli podobných filmů, kterak se obyčejný člověk namotal k něčemu, k čemu neměl a byl pronásledován jsem už pár viděl. V Československém podání v půlce 60. let jde o zajímavé zpracování především obsazením. Nejvíc ale filmu ublížilo televizní studiové zpracování. Krom horší kvality obrazu nejsou povedené ani kulisy a celková scénografie. Přitom zrovna takový příběh by se dal natočit ve staré Praze připomínající dobový Londýn. Filmaři se nevyhnuli ani několika dějovým a konverzačním přešlapům, které dohromady lehce kazí výsledný dojem.

Bál jsem se jako pětileté dítě, které zabloudilo do tmavého sklepa.1)  Pravda, nebylo mi pět, ale něco přes deset let a sledoval jsem televizní inscenaci v přátelském prostředí domova, obklopen svými blízkými, ale bál jsem se i tak. Bál jsem se natolik, že si ten strach vybavuji ještě dnes, ačkoli z díla samotného si pamatuji jen ten vemlouvavý název. Zcela jsem Ministerstvu strachu podlehl._____
2)  Při opětovném zkouknutí o půl století později padla kosa na kámen. Věřit dětským dojmům se prostě někdy nevyplácí. Můj tehdejší zážitek byl konfrontován s naivním zpracováním, melodramatickými hereckými výkony a především se snadno odhadnutelným vývojem (s půlhodinovou výjimkou v prvním díle) a mizernou psychologizací postav. Dílo v rámci tehdejší doby a poměrů asi není špatné, ale mě zajímá dnešek, ne historický přínos._____
3)  Studiové zpracování a z něho vyplývající nedostatky mi nevadí. Vadí mi očividný nedostatek invence, jak látku zpracovat. Knihu jsem nečetl,filmz roku 1944 neviděl._____

Škoda mizerné technické kvality kopie záznamu, která je skoro na hraně snesitelnosti. Jinak se totiž jednalo o vynikající inscenaci hitchcockovského ražení, která je sice na mnoha místech strašně naivní, nicméně skvělé režijní zpracování a herecké výkony tlačí tuto detektivku výš. Adamírovo charisma a Dvorské kukadla jsou neskutečné. Kromě trestu a výčitek za eutanazii stíhá našeho hrdinu amnézie, a máme tu pak zejména Ministerstvo strachu, pátou kolonu, kolaboraci, paranoiu, nebo zpochybňování faktů a pravdy. Naštěstí to už dnes nehrozí, že? Myslíte si tedy, že uprostřed války není čas na dodržování morálky, nebo naopak právě v těch nejtěžších časech se pozná slušnost a vyjeví charakter?

No tohleto... Pominu skromnou výpravu z dřevních dob TV inscenací a skvělé herecké obsazení (za to by byla hvězda navíc). Jak někdo může takovouhle slátaninu někdo předložit divákovi "k sežrání"?? Mikrofilm v dortu, ztráta paměti... - to už raději doporučím Agenta W4C, kde byl ve slánce v hotelu v jednom nejmenovaném městě , ale to byla výborná parodie. Ke konci mě také "dostal" dialog ...vy máte uprostřed války starosti... Samozřejmě že pan bratr M.D nemohl vědět, kdy válka skončí. Podobný přešlap je ve filmovém zpracování Dobrého vojáka Švejka. Doktor Grünstein říká: To je náhoda, zrovna když je světová válka.... Tehdy to byla Velká válka. Světovou ji historici nazvali až daleko později...

Paranoidní a místy až děsivá atmosféra, dokonalý scénář, dramaturgie i herecké výkony. Televizní klenot, před kterým nelze než smeknout. Báječné i v tom, že dvě hodinky uběhly jako voda a já nezaznamenal jediné hluché místo. Napětí se od prvních minut dalo opravdu doslova a pověstně krájet a bavil mě i ten fakt, že až do posledních cirka deseti minut člověk nevěděl, kdo je  bílý nebo černý.  Adamírovo herectví mne navíc vždy bavilo, i neoholený vypadá jako noblesní štramák a Milena Dvorská byla uhrančivě krásná.  Nádherné a jedinečné skloubení parádní formy (přitom vytvořené za pár korun) a obsahu, kde byl člověk u vytržení jen z herectví všech přítomných. Ne, opravdu, já se místy přistihl, že si prostě užívám  jen tu magii dokonalých hereckých výkonů a děj vnímám až v druhém sledu.  Dokonale pětihvězdičkový zážitek.