Milé laskavosti (2024)

Darovat dům, kousek sebe, nebo jen pobyt v sauně? V každém příběhu spousta laskavostí, větší smysl ale pouze v tom prvním. Propojení skrze tajemného R.M.F. jim může dávat další rozměr, vůbec pokud opravdu je tím, kým by mohl být. Je to návrat do časů Špičáku, ale zase ne tak docela. Jednička je ukázkou naprostého podlehnutí, doslova přizpůsobení se manipulaci a nemožnosti žít bez ní. Život je najednou prázdný, chybí mu pečlivě sestavený denní plán, dotyčný najednou ani netuší, jakou knihu číst. Jesse Plemons je výborný, právě tady má také nejvíc co hrát. Což je jeden z menších problémů filmu, bizarních situací je hodně, těch dramatických už podstatně méně. Emma Stone tak zase působí nejlépe v příběhu třetím, paradoxně kvůli délce v tom nejslabším. Jeho opět poněkud zvláštní základ ale jde za ztrátou současného a nalezení nového života, podobně jako v příběhu prvním. Dvojka zůstává zábavným bizárem, i když i tady je motiv nalezení, ale je třeba se k němu prokousat. Závěrečný záběr kamery na křeslo a dveře ale výborný, tak jako mnohé další, třeba téměř úvodní pronásledování nohou Margaret Qualley.

(40 + 70 + 70%) Tři povídky, které spojuje stejný herecký kolektiv (v jiných rolích), jakýsi muž s iniciály R.M.F. a tři „laskavosti“. ALanthimosovi, zdá se, bizarní nápady stále ještě nedošly. A tak, odmyslím-li nudnou až otravnou první povídku, dokáže párkrát pobavit, překvapit i krutě se zaříznout do nervové soustavy. AEmmamu tu zase vládne. Škoda jen, že dlouhodobě odmítá rychlejší tempo vyprávění a nemá tu víc vtipných míst. Přesto druhou a třetí povídku můžu všem fanouškům bizáru doporučit.

Tři samostatné povídky, ve kterých jsou stejní herci v různých rolích, což trochu ovlivňuje pohled diváka na jeho osobu. Pouze jeden herec má kontinuální prolínací linku do všech tří příběhů. Z první povídky bych režiséra ani nepoznal, druhá a třetí povídka už měla jasný rukopis. Jasný děj, který později přejde do bizaru.

Filmařům nemůžete věřit. Rádi přehánějí, často s námi diváky manipulují a pak na nás dělají dlouhý nos. Lanthimos je toho typickým příkladem. Ironicky míněné Milé laskavosti čtěte jako Milé krutosti, kde určujícím povahovým prvkem jsou sobectví a bezohlednost na straně těch, co "laskavosti" očekávají a vyžadují a poddajnost a ovladatelnost na straně těch, co je poskytují. Kdybych měl snímek co nejstručněji charakterizovat, je to intelektuální hříčka o různých formách manipulace a mechanismech moci v mezilidských vztazích, zaplněná bizarními postavami s jejich výstředním chováním. Film tvoří tři filmové povídky zahrané stejným týmem herců, kteří si jen prohazují role. Má to svůj nepopiratelný půvab za předpokladu, že jste přístupní experimentům a poněkud extrémním výstřelkům a legráckám režiséra, co i přes průnik do hollywoodské smetánky odmítá přestat být svůj. Vadou na kráse je stopáž, 163 minut podivností může být příliš i pro nadšence z filmových klubů... Celkový dojem: 75%.

Celé je to postavené na kontraste vymyslenej absurdity a bežných situácií z reálneho života. Postavy sa chovajú v podstate normálne, len tam niekde na pozadí ich motivuje spoločná iracionalita, ktorá však pre diváka nie je presne definovaná. Najviac mi asi pekáža, že netuším, čo tým chcel autor povedať. Bežne sa mi stáva, že to neviem presne a len hádam zámer alebo viacero zámerov autora. Ale tu mi napadla len snaha samoúčelne šokovať diváka. Inak to bolo pekné, herci a kamera perfektní - z remeselnej stránky perfektne odvedená práca.