Milada (2017)

Pomineme-li chabou expozici postav, která je akurátní tak možná pro učitele dějepisu, tak se jedná o slušný film, který se (snad) snaží podat historii bez přehnaných kudrlinek a co nejvíce v pravdě. Jen je to takové lehce zmatené a na první zhlédnutí může být složité některé dějové zvraty správně pochopit... Jen teda nechápu, proč se přiznala, když jí to vůbec nepomohlo. A mučedníků už máme dost.Ve zkratce:Brýlatá Milada říká svým brýlatým přátelům: Oni do toho vůbec neviděj...

Paní Miladu Horákovou považuji za jednu z velkých žen naší novodobé historie. Je klasickou reprezentantkou generace mých prarodičů a lidí, které většinou nemilosrdně jako obilná zrnka semlela mlýnský kola dějin začátku dvacátého století. Byla to doba, kdy bylo možno zažít konec staré Evropy, ono období jemuž se říká belle epoque a hrůzy i hlad za první světové války. S koncem války pak konec RU, vznik našeho státu a první radost i hrdost ze svobody a možnosti práva na sebeurčení. Bohužel, ačkoliv si řada lidí myslela, že hrůzami v bahnitých zákopech s plynovými útoky vše skončilo a svět se poučil, nebylo tomu tak. Po krátkém nádechu bylo jasné, že se blíží válka další. Ta také přišla a byla ještě dravější a ještě krutější. Naštěstí svobodný svět porazil zvrhlou nacistickou ideologii a svět byl osvobozen v Evropě od nacismu, v Pacifiku od imperiálních choutek císařského Japonska. A opět se zdálo, že už bude jen lépe. Do Evropy byl ale z východu zavlečen s ,,osvoboditeli" komunismus což byla jen další forma tyranie. V květnu 1945 bylo Miladě Horákové 44 let. Je neuvěřitelné, čím si tehdejší generace proti nám musela projít, jaká závažná rozhodnutí činit, na jejichž správnosti mnohdy závisel život nejen vlastní, ale i celé rodiny. V tom se nacismus a komunismus vůči svým nepřátelům nijak nelišil. A to tehdy asi nikdo netušil, jaké šílené procesy se chystají v chorobné hlavě Stalina a jeho poradců. O tomto tématu jsem lecos četl, opět mohu doporučit skvělou knihu Hedy Margoliové Kovályové - Na vlastní kůži. Její muž Rudolf Margolius byl popraven v procesu se Slánským rok po poravě Milady Horákové. V knize je nádherně autobiograficky a velmi autenticky popsáno ono rakovinotvorné bujení komunismu napříč národem. Od prvotního nadšení a chuti některých dát tomuto směru hlásajícímu rovnost a spravedlnost šanci, po postupný úlek a strach v době, kdy už komunisté zcela převzali moc . Jenže to už se pak nedalo nic dělat. Od filmu jsem tedy čekal něco jako životopisný film, možná konečně i zasloužený pomník té statečné ženě před širší veřejností. Ruku na srdce, mladá generace dnes moc nečte a pokud už je ochotna ponořit se do hlubin historie, je to nejčastěji formou filmů nebo seriálů. Bohužel film Milada se v tomto ohledu moc nepovedl. Byl naprosto bez emocí, plochý, neznalý divák si zapamatuje, že snad to byla prafeministka, měla neskutečně trpělivého manžela a to je tak vše. Ani ve chvilkách posledních, protože je jasné jak film skončí, nevzbuzuje v divákovi nějaké silnější emoce. Ayelet Zurer oddrmolí v rychlosti ona slavná poslední slova a to je vše. Kdo mně tam iritoval byla Geislerka, která se snažila svojí dikcí asi napodobit hlas komunistického prokurátora svini Urválka, ale půdobilo to spíše směšně a celé to její vystoupení vše jen znevěrohodňovalo, než aby mu dodalo nějaký dobový nádech. Ve filmu paní Horákovou kat spustí prudce dolů, což divákovi naznačuje rychlou smrt. Bohužel praxe byla jiná. Kat s pomocníky vytáhl odsouzeného na hák a nechal jej viset na oprátce vlastní vahou tak dlouho, dokud se člověk vlastní vahou neudusil. Nedošlo tedy ke zlomení krčních obratlů a přerušení míchy s následkem okamžité smrti, ale k dlouhému, trýznivému a bolestivému umírání. Komunistické svině nechali své oběti takto trpět. Paní Milada Horáková jak zjistili historici dle zápisů jednotlivých poprav toho dne umírala dlouhých PATNÁCT minut (!!!). A vrcholem zrůdnosti byl mnohdy fakt, že nebohým pozůstalým neodevzdali dopisy napsané na rozloučenou a mnohdy dokonce nevydali ani těla popravených. Komunisté byli, jsou a budou vždycky svině! Mějte to na paměti, protože už zase vystrkují hlavy a chtějí vládnout. Václav Havel je měl zakázat stejně jako byl po válce zakázán nacismus a jestli mu něco zazlívám, tak právě tohle. Samet se měl smočit v krvi soudrhů. Za snahu zpracovat toto téma a docela pěkné dobové reálie budu milosrdný oproti ostatním zde a dávám Ženské národní radě za 3 hlasy. * * *

Upřímně mám Miladu Horákovou zaškatulkovanou jako ikonu Československa, která projevovala své názory i když jí mučili a vyhrožovali. Myslím si, že by si zasloužila alespoň o trochu důstojnější adaptaci a musím bohužel souhlasit s Willy Kufalt, že je  mé hodnocení maximum co tomu mohu dát. Ano uznávám, že dramatické scény s hudbou poměrně povedly, ale celkově chaoticky odvyprávěná první polovina a i celkově průměrná druhá polovina dohromady netvoří vše. Říkám, že asi emocionálně nejlepší byli scény z koncentračního tábora a následná smrt, ale bohužel zbytek snímku je velmi nevýrazný a proto jsou tři hvězdy maximum co u tadytoho filmu mohu dát. A i když hudbu mohu někde pochválit, tak zrovna v tomto snímků je bohužel nejčastější případ to, že se hudba úplně nevypiluje ani k průměrnějším možnostem. Film jsem si přesto užil, ale moc velký zážitek z toho nemám a dokonce jsem jich více  pocítil ve vydařeném dokumentu, který někdy dokázal vytvořit dobrou atmosféru dovoluji si říct, že někdy i lepší než v tadytom filmu. To dokazuje i to, že jsem film viděl tak před dvoumi lety a vzpomněl jsem si na něj až nedávno a zkoukl znovu. Finální hodnocení jsou 3* a v přepočtu na procenta dávám60%.Z mého pohledu lehké zklamání.

Snímek o ženě, která dala dobrovolně a zcela ze své vůle přednost politické kariéře a mučednické smrti před vlastní rodinou a dcerou. A to je také asi to jediné, co jsem nevěděl. Pokud byl plán ukázat komunistické metody zaoceánskému publiku, potom se záměr asi vydařil. Ale český divák a občan tohle vše ví a zná. Nedávno jsem hned několikrát slyšel názor, že nejsou žádné strany a žádní vítězové nebo poražení, jsou jen a pouze přeživší. Naše historie a historie lidstva jako takového to jen potvrzuje a mně nezbývá, než se s tímto názorem ztotožnit. Takže je mi líto, ale z mého pohledu se ta žena zasebevraždila zcela zbytečně a nic dobrého ani velkého z toho nevzešlo. Tím i tento film postrádá jakýkoli smysl.

Silný film, který ukazuje, že komanči byli prakticky horší než náckové. To, co udělali Horákové nebo Janu Masarykovi byla jen špička ledovce. Většinu národa se jim podařilo ohlupovat a ty u kterých se jim to nepodařilo, dokázali velmi rafinovaně týrat. Trochu mi vadili ti cizí herci ve filmu, ale jako obraz doby to bylo velmi výstižné.