Měsíční dvůr (1969)

Tak jsem měl možnost setkat se poprvé s tvorbou Marty Meszarosové a rozhodně to bylo zajímavé seznámení, jen si nemyslím, že bych se k jejím filmům chtěl často vracet. Určitě bych rád viděl i nějaký z jejich pozdních, protože tady je dost vidět, že byla manželkou Miklose Jancsóa a že styl jeho nejslavnějších filmů z šedesátých let ji dost ovlivnil. Minimálně závěr je doslova jak z Jancsóva filmu, tou skupinkou mladých, která se pak chytne za ruce a začne hrát zlatou bránu... Ale je to tam vidět víckrát, hlavně v druhé polovině filmu, která se odehrává především v exteriérech a kde se přerámovává vyloženě podobně. A je to znát i na práci s postavami, které jsou všechny do jisté míry nedostupné. Přitom je to psychologický film, takže se nedá říct, že by Meszarošová komplet vykradla svého manžela, ale spíš jeho styl adaptovala do psychologického dramatu. To nám, stejně jako v Jancsóvých filmech, neřekne o postavách zdaleka vše, co bychom vědět chtěli, ale aspoň dokáže působit dojmem, že tam vše je, jen to vyčíst mezi řádky z dialogů a mimiky. Nakolik to jako vlastní verze už tak svérázného stylu má své kouzlo, tak nemůžu říct, že by se mi to dostalo zrovna pod kůži. Postavy něco řeší, projdou vývojem, přičemž ten většinou nevede k velké změně, ale jelikož aspoň u jedné postavy k ní dojde, je to jasně pochopitelný záměr. Osobně mi ale nesedla ta velká statičnost, časté ticho, jehož účel jsem moc nepochopil a moc mi nesedla ani ta přehnaná "zakódovanost". Je to hůře divácky přístupné a je to jasný záměr, ale zatímco třeba u Skrz naskrz jsem z toho div nehýkal nadšením, tady to ve mě zanechalo hlavně chlad. Ale čím víc teď ten komentář píšu, tím víc mě zajímá, kam Meszarošová svůj styl posunula a vyvinula dál. Možná ani nebude trvat tak dlouho, než si od ní zase něco pustím. Měsíční dvůr za sebe vidím tak na tři hvězdy - slibné, v jednotlivostech dost působivé, ale spíš to šlo mimo mě. 3*(01.05.2025)

Pomalý, ale překvapivě prudký a bolestivý příběh ženské touhy po autonomii. Sledujeme dvě ženy - Editu, čerstvou vdovu, která se snaží oprostit od pout nefunkčního manželství, a její budoucí snachu Katku, která by udělala cokoliv pro Editina syna Štěpána. Každá se se svou nesvobodou ve světě dominovaném muži vypořádává po svém, ať už v konfrontaci se sebou samou nebo se sebou navzájem. Nepříjemné zásahy do jejich intimity naštěstí pro nás vyvažuje občasný chvilkový projev svobody v podobě písně či vody. Jinak nás film po celou svou dobu drží v šachu velkoformátovými portréty šťastné Katky, věčně omýlanou hysterií a jedním rozkošným psem.(02.11.2021)

Druhý autorský film režisérky Márty Mészárosové, který v samotném Maďarsku
neměl příliš dobré uvedení v kinech a společnost ho odsoudila. Je zásadně
ovlivněn tehdejším manželem Mészárosové a to slavným režisérem M. Jancsóem.
Příběh začíná, když žena Edita uchovává urnu svého manžela na hřbitově.
Poté se vrací domů, kde pobývá její starší syn Štěpán spolu se svou
přítelkyní Katkou. Edita se pomalu srovnává s manželovou smrtí. Zve všechny
jeho bývalé přátelé do bytu, aby je poznala. Se svými přítelkyněmi zase
popíjí a baví se s nimi. To všechno se však nelíbí Štěpánovi a snaží se jí
držet co nejvíc zkrátka. Zamyká jí v domě a nechce, aby opustila byt,
protože mu chce zanechat celý tento byt i všechny peníze, což se mu zdá být
hysterické a nepříčetné chování. Film, který po celou dobu utočí především
na nelehké rodinné vztahy. Zajímavý intimní pohled na danou problematiku, kdy se
snímek záměrně věnuje hlavně dialogům, ve kterých můžeme nalézt skryté
emoce jednotlivých postav.(12.01.2017)