Mein kroj (2011)

Asi jsem z jiné planety, ale trapné mi to vůbec nepřišlo. Trapný je uměle vytvořený kroj, o o jehož původu představitelé města skoro nic nevědí. Duškův "kroj" mi přijde jako poměrně vydařená satira a vesměs pozitivní a pobavené reakce na něj na srazu byly sympatické. Mít větší stopáž k hranici trapnosti či nudy by se dostal, takhle je to ale dobrý, kompaktní zábavný autorský dokument s jasně a srozumitelně vyloženým stanoviskem autora. Subjektivní názor a lehká provokace, žádné zesměšňování sudetských Němců.

Stějně jako Martin jsem českolipským rodákem, což je možná i jeden z důvodů, proč jsem z tohoto NEPOLITICKÉHO dokumentu nadšený. Nadsázka, historie a hlavně konečně další dokument ČT na citlivé téma k zamyšlení. Pokud jste pozorně sledovali, autor nestřílel jen do Sudetoněmeckého landsmanšaftu, ale i do nás Čechů, Českolipanů, a naší kultury či spíše nekultury v porovnání s Němci, kteří i v dalších pokoleních na úrovni oslavují místa svých kořenů. Neskutečná odvaha se školní němčinou vést dialogy s mluvčím SL a jistou trapností pobíhat s blinkry mezi skutečnými kroji. 80%

Jsem na rozpacích. Na jednu stranu se mi to moc líbilo a pan Šinágl tomu dal naprosto úžasnou tečku, která posílila celé vyznění dokumentu ( prostě poturčenec jak sviňa) . Na druhou stranu, pokud jste z rodiny, kterou celý odsun silně poznamenal, asi stěží oceníte recesi nějakého blikajícího exota a je celkem pochopitelné, že vám to nepřijde vtipné.

Jsem rodák z České Lípy! Trapný mi přijde městský průvod s indiány a mažoretkami, než vytvořený kroj (s těmi světly to trochu přepískl, ale chápu záměr... řekl bych, že bez nich by zase neměl dokument ale tichou účast na akci).
Pro mě legrace, reakce v Německu celkem předpokládatelná, líbí se mi přístup tamních lidí, kteří to vzali jako recesi a vzali ho mezi sebe, naopak si s ním hezky popovídali, kdežto vedení na něj zavolá policii a nechají ho vyvézt. Kdy má vzniknout kroj a jak má vypadat nikdo neví, jeho kroj není o nic víc umělejší, než českolipský oficiální.

Z "nové vlny" na FAMU, jak byl na MFDF Jihlava nazýván současný trend skupiny studentů dokumentaristiky vyjadřovat se k dlouho opomíjeným politickým tématům, se tento snímek nejvíce vyděluje - provokativností, hravostí, osobitostí. I když nakonec řešený problém je spíše bizarním a spontánním nápadem bez hlubších souvislostí a myšlenkové hloubky, dokázal Dušek odhalit na reakcích okolí daleko více, než například počin P. Nesvačilové. Možná proto, že je jeho způsob natáčení daleko bezprostřednější, vnímavější a nezaložený na snaze, podložit předem stanovený cíl omezeným výběrem, nezohledňujícím okolní kontext.