K oblakům vzhlížíme (2014)

"K oblakům vzhlížíme". Stejně tak by se to mohlo jmenovat "Nezapřažení se cítíme" nebo "Sjedu brzdové destičky?". K oblakům vzhlížíme...takovej náhodně vygenerovanej FAMU název. Je to jak kdybych natočil film o asociálním ajťákovi a nazval to "Pukliny ovocných stromů" nebo film o týrané striptérce s názvem "Pod vodou se nedá dýchat". Proč to nevzít od podlahy - Czechtuning: vychladla mi ranní káva.

Jelikož v současné době pobývám na Ústecku a současně jsem na střední škole měl čest s individui, kteří před vyučováním túrovaly své fabie za vzdychotu prvaček, které toužily někoho podobného získat do užívání. Jenže to má i stánku stinnou - kupříkladu lančmít k snídani, k obědu a k večeři. A to fakt nechceš. 68 %

Hustý! Já auta jako cyklista nesnáším, takovýhle život bych nepřežil. Krásná studie jednoho života.Hrnou se na plátno, ač patří do televize. Někdy si pletou film s publicistikou. A často se řídí nejlevnější kuchařkou: čím bizarnějšího podivína natočíš, tím větší úspěch sklidíš. Pět nových dokumentů šlo do kin v kolekci Česká radost. Nejlepší z nich, film K oblakům vzhlížíme, sleduje bezútěšnou perspektivu ctitelů „vytuněných“ aut, kde vládnou pašované cigarety a sladké likéry ze slev, kde padnou poslední drobné na myčku aut, dítě se odloží a jede se na sraz. Mladík nikde nevydrží, na práci s ještěrkou má propadlé papíry, auta se nevzdá a námitku, že jiní chodí pěšky, shodí - To bych chtěl vidět! Uslyší – Viděl bys, ale to bys musel jednou ráno vstát.

Dokonalý exkurs do života, který nejspíše nechcete žít. Duškovi se povedlo vychytat kvantum úžasných momentů, které skvěle ilustrují život jednoho nadšence autotuningu. Opakující se situace jen podkreslují stereotyp tohoto typu života a bezvýchodnost situace, v níž se hrdina nachází. Nic neumí, práci nemá a to, co ušetří, vráží do cigaret a zejména do pojízdné popelnice, má povrchní vztahy s ostatními tunery a ženami. Dokument sám o sobě je velice povedený, nicméně jednu hvězdičku jsem ještě musel ubrat - přestože se snažím do hodnocení nereflektovat své sympatie či antipatie vůči hrdinům a dalším postavám, v tomto případě to bohužel nejde. /65%/

Nejdřív co mi vadí - Dušek se snaží postavit auto jako středobod dokumentu. Auto je podle něj tím, proč je Ráďa takový, jaký je. Jenže to je přesně naopak. Auto není příčina, ale následek. Ten Ford a směšný tuning je Ráďův únik od každodenní reality jeho posranýho života. Ráďa je prostě looser a looser by byl, i kdyby měl vypelichanýho pudla a jezdil s ním na výstavy.

Když tohle přejdu a nečekám od toho sondu do světa tuningu, tak je to velmi smutná sonda do české společnosti, protože Ráďa je prototypem člověka, který bude za patnáct let nadávat u piva na cokoliv, čím bude moci omluvit svůj životní neúspěch. Stejně tak jako jeho otec nejspíš nadával u piva na zlodějinu raného kapitalismu a děda na komunisty. Ráďa je důkaz, že se toho v Česku za pětadvacet let moc nezměnilo.