Mé jméno je Nikdo (1973)

Další z pohodových filmů s Terencem Hillem, kterému zde zdatně sekunduje jeho filmový hrdina Henry Fonda. Z Terence a jeho filmů většinou vyzařuje klid a humor, což vidíme i zde. Příběh je zajímavý, trošku netradiční. Možná mohl být o 20 minut kratší, ale nevadilo mi to, úplně v pohodě jsem dokoukal a dávám pozitivní hodnocení 4*.

Další důkaz toho, že snaha pokračovat v ozdravování západnického seniora metodou podle Leoneho vedla do slepé uličky. Valerii s mistrovou finanční i tvůrčí podporou vsadil na humor a postmoderní meta-hrátky; jeho pohyblivé obrázky stojí za znovuzhlédnutí, humor za starou belu a postmoderní meta-hrátky za úvahu, zda nebylo líp v době premoderní. A Morricone - ten tu bezmocně paroduje sebe sama.

Námet Sergia Leoneho s hudbou Ennia Morricone a ústrednou postavou pána Nobody v prevedení modrookého blázna Terenca Hilla. Terence vie bleskovo strieľať, elegantne sa vyšvihnúť na koňa, vyhrávať súťaže v pití a streľbe a rozprávať pútavé príbehy o kukučke, to proste chceš. Ale vážne, nebyť toho uťahaného konca, bol by to plný počet. Ústredná melódia je asi najveselšia pieseň od Ennia vôbec. "Nalejte mi whiskey, mně nejak vyschlo v krku" Edit: po rewatchu musím dať 9/10 je to najterencovanejší Terence akého máme rádi a nechal v tom srdiečko. Melódiu z filmu si človek píska aj niekoľko dní po.

''Staré dobré časy? Nikdy neexistovaly žádné staré dobré časy.''Hlavní hvězdou filmu je bezpochyby maestro Morricone, jehož hudba zachraňuje roztříštěnost a disharmonii celého snímku. Jakoby tvůrcům spagetti western s puncem Leoneho, komediálním (až ironickým) nádechem a trefným uvědoměním změn společenských požadavků od divokého západu nestačil, z nějakého důvodu museli přidat křečovité a nefunkční skeče Hilla, jakoby neustále čekajícího, až se do záběru přikolébá Bud Spencer. Od určité doby ale film přehodí na kolej rozjímání nad vznikáním legend, příběhů a nesmrtelných postav. V ten moment se postava 'Nikoho' stává neobyčejně zajímavou a konečně se propojí s postavou Fondy. Ten jako poslední z tradičních pistolníků výborně funguje, coby nositel hodnot, které už sice dávno spláchnul měnící se svět, ale které stále ještě v některých rezonují. Klíčový je prvek mystifikace, prvek heroismu. Tyto prvky 'Nikdo' obdivuje a zároveň je pomáhá posilovat. Jako základní kámen legendy staví lež, aranžmá a zveličování, které jsou vnímány jako nezbytné přísady do dokonalosti nesmrtelných příběhů. 'Nikdo' ale nevěří v hrdiny, věří v potřebu hrdinů. Je to zvláštní forma úcty i parodie k staromilskému pojetí ideálu. I film jako médium notně přispívá k tvorbě a mytizaci ideálů, postava 'Nikoho' tak v podstatě představuje ideově angažovaného diváka. Ideál totiž potřebuje diváctvo (jako pohon ideálu), diváctvo však nepotřebuje jméno. Tohle jsou momenty, kdy film bez problémů funguje, v jednotlivých scénách umí být funkční, zábavný i hluboký. Jako celek však silně okorává a rozpadává se. Kdykoliv se však rozpad filmu začal stávat příliš nápadným, okamžitě se ozval Morricone, aby moje myšlenky rozstřílel svýmivariacemina Wagnera a Tenkrát na Západě.

Výborný western, ktorý okrem je zároveň paródiou sám na seba, resp. využíva množstvo vtipných narážok na westernové klišé a zároveň im tak svojím spôsobom vzdáva hold. Príbeh slávneho pištoľníka Jacka Beauregarda, ktorého fanúšik Nikto donúti postaviť sa divokej bande a stať sa tak legendou divokého západu skvele strieda vážnu polohu ako vystrihnutú z filmuVtedy na západes komickou. Vzniká tak množstvo kultových scén od pištoľníckej hry s pohármi whisky cez fackovacieho dreveného panáka až po pištoľnícky biliard. Morriconeho hudba výborne kopíruje obe stránky filmu a správne dolaďuje atmosféru. Herci hrajú prvotriedne. Či už je to Henry Fonda ako chladnokrvný pištoľník alebo Terence Hill ako jeho všetečný nasledovník, obaja svoje postavy ovládajú skvele.