Max Manus (2008)

Nórsky odboj v 2. svetovej tiež niečo znamenal a Max Manus bol pre Nórov asi eroe numero uno. Akcia a diverzná činnosť sú na európsku produkciu zvládnuté pozoruhodne dobre. Sú v niečo originálne a dobre sa na ne pozerá, len ich je na 2-hodinový film málo. Viac sa dej motá okolo medziľudských osudov, priateľstiev a lások, ktoré síce vo svojom mikrovesmíre fungujú, ale v globále skôr nudia. V spojitosti s nacistami si to tiež pýtalo viac napätia. Ale to už je klasický neduh životopisných snímkov. Ale aj tak sa Nóri nemajú za čo hanbiť. Možno s výnimkou hl. hrdinu sa aj všetci protagonisti podobali na skutočné osoby, čo bol asi jeden z hlavných cieľov tvorcov.

O svém obdivu k norskému odboji a k faktu, že norská armáda kapitulovala až po ozbrojeném odporu proti jasné německé převaze, jsem se rozepsal už u snímku Číslo 24, který jsem viděl paradoxně dříve. Takto jsem, ale mohl zpětně ocenit, jakým způsobem tvůrci k Číslu 24 přistoupili. Šli na to opravdu správným způsobem, takže se jim podařilo oba filmy i přes šestnáctiletý časový odstup zdárně propojit. U mladšího snímku jsem mohl kladně hodnotit jeho zaměření na činnost v utajení, zatímco v tomto případě se tvůrci zaměřili více na samotné sabotážní akce. Moc se mi líbilo, že ať divák uvidí dříve starší či mladší snímek, u druhého filmu už bude znát většinu postav (pokud bude pozorným divákem). Ideálním postupem by bylo sledovat oba snímky jako jakýsi dvoufilm, protože tak zmizí některá bílá místa a to, že má každá z obou záležitostí jiného hlavního hrdinu, není vůbec na překážku. Další kvalitní, norský, válečný film. / Poučení: Norové holt nezažívají chvíle národní hrdosti jen u sportovních úspěchů.

Film o jednom ze dvou nejznámějších norských odbojářů jsem viděl jsem krátce po filmu o druhém z nich -Číslo 24Vzhledem k tomu, že část akcí i života měli společných, tak si jsou filmy v mnohém podobné. Tady šel ale film více do hloubky a ukázal i temné stránky odboje a jejich promítnutí do osobnosti odbojáře.

Iba deň po Čísle 24 som si pozrel jeho predchodcu. Napísal som aj komentár a zabudol ho uložiť. Tak mám možnosť napísať druhý, pretože pri mojej pamäti by bolo ťažké zreprodukovať ten pôvodný. Som rád, že napriek jednému príbehu vznikli dva zaujímavé a rozdielne filmy. Vyhovuje to mojej opakovanej podmienke pre remake - nakrútiť niečo iné a/alebo lepšie ako pôvodina. Pôvodná verzia je akčnejšia, jednoduchšia a priamočiarejšia, ako tá o 16 rokov mladšia. Myslím, že obe sú rovnako kvalitné. Zatiaľ čo u remaku ma zaujalo striedanie časových období a deformácia pohľadov na vojnu, u pôvodiny to bol vážny problém demilitarizácie. Trochu mi to pripomenulo Najlepšie roky nášho života.

Tenhle film měl všechno to, co měl mít. Je zde výcvik vojáků ve Skotsku, Finské boje, diverzní činnost a sabotážní akce tak dokonale vykresleny, že mi zůstává rozum stát nad tím, jakto, že jsem tento film dosud neviděl. Pro milovníky válečných filmů povinnost.... Ač si říkám, jak tenhle chlap dokázal zvládnout tolik věcí a nenechat se chytit.