Amundsen (2019)

Aneb letem světem s Amundsenem. Roaldovy objevitelské výpravy připomene snímek veskrze telegraficky, zřejmá je především snaha proniknout do jeho tvrdošíjného, umanutého nitra a osvětlit, proč pro svou sobeckou touhu být první a uznávaný "netakticky" obětoval všechny prostředky i vztahy s ostatními – včetně svého bratra. Což se nedaří, jelikož (až podivuhodně) vůbec žádné emoce nevzbuzuje. Tedy kromě mistrně zprostředkované nudy při (neúspěšném) 3letém driftování na v ledu zamrzlé lodi směr severní pól – jež se natolik přenesla dál do celé, patosem již přesycené, závěrečné třetiny, že jsem musel vynaložit veškerou svou sílu neusnout (a ubrat hvězdičku pod průměr).

Na tento film jsem se opravdu těšil. Život a expedice Amundsena (resp. obecně polární výpravy) mě fascinují už velmi dlouho. Stejně tak rád mám rád životopisné filmy, které vypráví skutečné příběhy lidí, jež se zapsali do historie tohoto světa. Jenže tady už je ten kámen úrazu. Životopisné filmy jsou v drtivé většině tak nějak odfláknuté a v případě Amundsena (pardon, Amundsenů) to bohužel není jinak. Přesně tam, kde by měl být film stručný, je naprosto zbytečně zdlouhavý a naopak tam, kde by měla vyniknout jeho životopisnost a informovat diváky (ať už do polárních expedicí zainteresované nebo ne), je film zbytečně strohý, useknutý a přeskákaný. Tedy zklamání. Tři hvězdy jsou fakt už jen díky Hagenovu hereckému výkonu - ten byl opravdu impozantní. Achjo... Proč je většina životopisných filmů o těchto velikánech v podstatě studenou sprchou pro diváka zajímající se o ten či onen obor? :( Ale dívat se na to dalo.

Výpravný norský film se s viditelným zdarem vyrovnává s kontroverzní Amundsenovou osobností a citlivě reprodukuje jak hvězdné, tak podstatně méně světlé stránky jeho života. To, co po velikém Norovi zůstává, nejlépe charakterizuje pojmenování stálé polární stanice na jižním pólu: Amundsen-Scottova stanice, kterou r. 1956 vybudovali Američané. Norská národní kinematografie si zaslouží obdiv pro kvalitu své práce.

Amundsen dosáhl velkých věcí svou tvrdohlavostí, neústupností, cílevědomostí. V rozhovoru mezi jeho bratrem a přítelkyní se diváci rozdělí na dvě části. Jedni souhlasí s ním a druzí s ní. Já patřím k těm prvním, ale je mi jasné, že když budou všichni žít průměrné životy, bude to znamenat konec lidstva, které se neustále někam posouvá. Vizuálně se mi moc líbilo Amundsenovo stárnutí a vlastně Amundsen sám. Podle pár jeho fotek, co jsem někde viděl, se tvůrcům vzhledově moc povedl.

Výpravné, skvěle natočené, dobře vypadající, zajímavé, dlouhé tak akorát, nenudící, povedené. Herecky taky super. Síla tohoto filmu je v dialogu, není to nijak epické ani velkolepé dobrodružství, ale má tu správnou atmosféru a jako celek působí prostě strašně dobře. Navíc jsem čekal, že mě to ani nebude moc bavit, ale výsledek se mi líbí moc a touhu po podobném dobrodružství spolehlivě vyvolá. Za mě tedy velká spokojenost, konkurence je ale samozřejmě veliká a od toho se to taky celé odvíjí. 75%.