Marie, královna skotská (2018)

"NAŠE NEPŘÁTELSTVÍ JE TO, V CO DOUFAJÍ." Tudorovci a Stuartovci nedávají filmařům spát, s každým dalším filmem se člověk něco nového dozví, třebas by to pravda nebyla :) Nenarážím ani tak na ty černochy z řad anglické šlechty, ale naface to facerozpravu obou panovnic. Na druhou stranu, jaké by bylo STATEČNÉ SRDCE bez osobního setkání Williama Wallace s Izabelou Francouzskou? Ani při vědomí historických nepřesnosti tak není problém si film užít, naštěstí. Má odpovídající výpravu, je herecky spolehlivě obsazen a obě příběhové roviny umně prolíná.80%

Ženský emancipovaný dohled je jasně patrný, proto víc než historické drama dostáváme (moderní) uhlazenou červenou knihovnu, v níž slabí muži především politicky intrikují (a zrazují), zatímco silné zásadové panovnice (i)racionálně vládnou. Zkratkovitý scénář jednoznačně straní živelné Marii (až do nadživotní idealizace), i proto vzájemný kontrast, obdiv či animozita s upjatou bezdětnou (a upozaděnou) Alžbětou zdaleka nerezonují tak, jak si asi tvůrci představovali. Saoirse Ronan ovšem utáhne i krásnou (kostýmní), leč prázdnou a nedotaženou limonádu. 5/10

Zatím nejlepší ztvárnění osudů Marie Stuartovny, ve srovnání s tímto filmem působí ten z r. 1971 jako loutkové divadlo, které nezachrání ani výborný dabing. Nádherná příroda, skvělí herci (ačkoli historické nepřesnosti mě rozčilují, vše vyvažuje kamera a úchvatná hudba) Malé umělecké dílo a přesvědčivý herecký výkon obou královen.

Myslím, že by tento film měl vyšší hodnocení na ČSFD, pokud by v něm nehráli černoši. Od historických událostí se příliš neodchyluje, takže předpokládám, že všechny ty nářky o tom, jak je historicky nepřesný, jsou motivované českým rasismem. Na jednu stranu mi černí herci přišli trochu násilně dosazení do prostředí Skotska 16. století, ale nemám problém nad tím mávnout rukou s ohledem na to, kolik bělochů kdy v historii hrálo postavy jiné barvy pleti (včetně například Ježíše Krista, kterého běloši hrají dodnes). Jinak je film nesený hlavně hereckými výkony Saoirse Ronan a Margot Robbie. Mary je podána jako tragická postava, které se vše sype pod rukama i když vše co dělá, dělá z čistého srdce, jen se prostě zapletla do nepříznivých okolností a boje anglikánské církve proti katolíkům. Alžběta oproti tomu napřed podporuje spiknutí a intriky proti Mary, ale pod vlivem vlastního nešťastného osudu se nakonec pokusí dojít ke smíření. Zajímavé je, jak osoby s obrovskou mocí nad osudy jiných lidí, jako byly královny, neměly v historii vždy kontrolu nad tím, jak dopadnou a kdo je jak využije.

Říkám si, jestli by tvůrci filmu nechtěli Marii Stuartovnu rovnou prohlásit za svatou. Ano, byla terčem mnoha mocichtivých mužů, kteří jí chtěli ukrást korunu a nakonec se jim to povedlo. Byla obět ambicí, ale z nějakého důvodu jí vyobrazili jako jaksi "bezmocně dravou". Opravdu si ale nedovedu představit, že by Alžběta ve scéně, kdy se setkají (k čemuž nikdy nedošlo, ale chápu ten filmařský úmysl) nepropleskla Marii držku. Alžběta se musela vypořádávat s tím, co Marii porazilo na kolena v podstatě na denní bázi. Nazývat jí níže postavenou? To by si určitě od padlé královny, co k ní přišla s prosíkem, nechala líbit. Marie si neuměla pořádek ve vlastní zemi, ale zaroven chtěla vládnout hned dvěma, Alžběta měla plné právo se bránit tomu jí učinit dědicem. Marie neschopná a ještě katolička, takže by zlikvidovala vše, co Alžběta vybudovala. Film Marii vykreslil jako naivní dítě, do Alžbětiny části se snažil přidat hořkosladkost a závist, navzdory tomu, že ta ženská jako královna naprosto vyhrála, byt musela potlačit to, co bylo součást její ženskosti, což byla její potlačená touha po vlastním dědici, ale věděla moc dobře, že by to byl její konec jako královny, protože toho nemohla mít bez manžela. Marie jí vlastně udělala službu, že porodila dědice místo ní. Celý film je ale esteticky moc pěkný, nemohla jsem se vynadívat na ty kostýmy, exteriéry v podobě krásných louk, útesů, pobřeží, hrady víceméně autentické. Upřímně nevím, jak by se Marie kamarádila s mužem, co byl gay a pravděpodobně transgender, ale nesoudím za trošku fantazie o tom, jak toleratní mohla Marie být, protože se ví, že nechtěla pronásledovat protestanty a vyloženě jí nevadili. Proč by tedy svou vstřícnost nesměřovala i na blízkého přítele. A propo, Alžběta taky katolíky tolerovala, dokud jí nezačali jít po krku.  Každopádně, celý film není vůbec pojatý tak, že fandíte jedné nebo druhé, i když je vidět, která je filmem zvýhodněna. Máte v podstatě soucítit s oběma, s těžkou situací Marie, které chtějí sebrat korunu a to, jak blízko její nepřátelé jsou. Pak sledujeme Alžbětu, která má svou radu i přes jisté konflikty naprosto v lajně, ale je vidět, jak z ní role královny vysává život, její krásu i mládí. Obě jsou naprostým opakem té druhé, ale zároveň oběti. Ukazuje to, jak složité a nebezpečné tehdy bylo být ženou u moci.  Film se mi líbil taky velice díky Margot Robbie, vůbec bych se nebránila celovečernímu filmu jen o Alžbětě v jejím podání.