Margaret (2011)

Ťažko uchopiť tento film. Na prvý pohľad je ako keby bez poriadneho deja a bez zmyslu, čo je tak trochu jeho zmysel (tak meta!), čo sa hodí, keďže vo výsledku sa zaoberáme dospievajúcim dievčaťom, ktoré skúma svoje morálne, logické a iné kompasy a hľadá svoje miesto v živote, tak hľadáme spolu! Možno pre niekoho zaujímavé, ale pre mňa až tak nie. A emocionálne vyvrcholenie, na ktoré čakáte dve a pol hodiny za viac hviezdičiek nestojí.

epické psycho rodinné drama, mezi mnoha příběhy je nejdůležitější ten o dospění dcery Lisy, ve vztahu k matce, sexuální iniciaci, morálním dilematu, právní odpovědnosti, osobních sympatiích, lásce k hudbě a divadlu... Adolescenti bývají někdy posedlí až bezohlední potřebou řešit svá soukromá dramata a my dospělí slabí jim být partnery, neb sami jsme plni potíží a zmatků

Anna Paquin si svou roli hysterické zoufale tápající adolescentky užila. Film nepůsobí ani tak dlouze jaká stopáž skutečně je. To je známka, že není špatný. Jen tam vlastně není jediný sympatický člověk, takže se není koho chytit. V podstatě chaos a zmar, z něho se po celou dobu nevynoří nic rozumného. Otázkou je proč film vznikl, zřejmě z lásky k New Yorku...60%

Malost života každého z nás, nemáme to ve své moci. Čas plyne, stejně jako chůze všech v ruchu velkoměsta. Ať uděláte cokoli, nikdy si nemůžete být jisti věcmi příštích. Vymyká se to našemu chápání, stali jsme se otroky doby, pořád si jen něco nalháváme, jak jen můžeme. Ve výsledku jsou z nás pouze naprostí zoufalci, neschopní si sami přiznat pravdu. V průběhu sledování Margaret vyplyne na povrch řada prázdných obrazů, které sice nastíní jakousi situaci, ale už ji blíže nijak nerozvedou, neboť to děj zcela ignoruje a po pár vteřinách je divákovi předkládáno zase něco jiného. I tak ale hlavní linka dává vcelku smysl, ačkoli jí chybí celistvější konec. Výtečná je tu kamera, často se zaobírající úplně bezvýznamnými věcmi, majících v konečném důsledku větší roli, než se zprvu zdá. Je to jeden ze základních rysů snímku. Herecké obsazení nemohlo být prvotřídnější, záruka faktu, že o takovéto filmové látky mají zájem i ty největší hvězdy. Tím lépe podívaná drží nastolené tempo, přestože vůbec nepatří mezi ty nejkratší.

Komplikovaně nesympatická hlavní postava ve filmu, ze kterého nejde spustit zrak, pozornost a účastnost. Kdyby trval o pět hodin déle, žila bych s nimi všemi kolem ní a s ní celou tu dobu navíc naprosto stejně ponořená, okouzlená, postrkovaná do těžkých chvil uvědomění i ještě horších chvil znejistění, chutnajíc tresť přesně toho sladkobolného amalgámu i intenzivního pocitu bytí naživu, kterým si nás život podmaňuje a přitahuje a který často bolí tak nesnesitelně, že většina lidí je hluboce přesvědčena, že by někdy nejradši nebyli a všecko skoncovali. A přece tyhle každodenní přerody uprostřed zmatků a smíšených pocitů, nedorozumění a míjení obsahují v krůpějích ten nejcennější elixír a možnost pochopení a zušlechtění. A někdo pije a někdo plive, ale každý dělá, co umí. Jarmark marnosti i velká nádhera v jednom, pořád, všude kolem nás. *~