Marat - Sade (1967)

Filmová divadelní hra, která tematizuje dění kolem francouzské revoluce - respektive dva postoje vůči ní: Marat v revoluci věří i přes cyklus zbytečného násilí, který ji pohltil a de Sade revoluci odsuzuje a odmítá. Celé pojetí je však obsahově střídmé a stylem příliš divadelní, čímž nechci říct, že by nebylo využíváno filmových prostředků vyjádření. Nemohu říct, že by k tomu nebylo přistoupeno kreativně. Jenom si myslím, že tadivadelnostoslovíspíš při živém představenínež-li na obrazovce. Postavy mluví ve verších a celkově se to nese v duchuforma nad obsahem. Téma má totiž věškeré předpoklady mě zajímat, ale výsledek je plytký, intelektuálně slabý.Pokud by si jen dvě postavy sedly ke stolu a vedly na dané téma dialog jako třeba v případěSunset Limited, který by byl skvěle napsaný a šel hluboko jako třeba MoliérůvMisantropnebo PrévandůvVoltaire a Rousseau, přičemž by se střídaly byť jen tři typy záběrů, tak by mě to oslovovalo furt víc než tohle. To, co bych si tedy užil, není to, co mi tento film nabízí, takže krom toho, že mi to neřeklo nic, co bych ještě nevěděl, tak mě to i nudilo a do sledování jsem se nutil, čemuž odpovídá hodnocení.

„Vynalezli jsme revoluci, ale nevěděli jsme, jak se dělá. Každý si chce něco ponechat z minulosti. Jako suvenýr starého režimu.“*** Musím uznat, že samotná hra Petera Weisse je skvěle napsaná, pokud jde o bohaté stylizované dialogy s rozvíjením filozofických úvah v názorovém střetu. Divákovi jsou ze dvou stran předkládána protichodná myšlenková sdělení, která je někdy zajímavé poslouchat a reflektovat i v případě, že se s daným názorem míjíte nebo vám přijdou až zvrácené, což jsem u de Sadeho výroků („Příroda učí člověka bít se za své štěstí... a musí-li ve jménu svého štěstí zabíjet, pak je vražda jeho přirozeným právem.“) začal i přes počáteční vyvedení z míry brát jako záměr. Pak lze dojít s hrdiny-nehrdiny až třeba k zamýšlení se nad základní podstatou a úkolem lidské duše. Zaujala mě i forma jakéhosi divadla šílenců ve vězení, s řadou muzikálových čísel a uchopením námětu bez explicitně sehrané krutosti a prolití krve, pouze v symbolických náznacích. Nějaký týden nazpátek jsemMarata – Sadehovypl ještě před polovinou, dnes jsem filozofující pány uprostřed rozezpívaného i běsnícího sboru v kostýmech (se stylovým průvodcem navrch) úspěšně zvládl, nelituji, ale opakovaně po nich už nejspíš nesáhnu. Vše originální, kvalitní a důstojné vnímám, považuji film za porouhodný, jenom ke mě příliš nedolehá, hlouběji se mě nedotýká, stylizace některých scén mi nesedla a zmíněné klady mě neoslovovaly po celou dobu – zvláště když inscenace trvá dvě hodiny a více myšlenek či výjevů se v ní postupně začne opakovat.[60%]

No byl jsem přesvědčen před shlédnutím o odpadu - film o divadelní hře pořádané blázny v roce 1808 o postavě revolucionáře Marata, o kterém jsem v životě neslyšel? Zkrátka něco, co mě mělo dokonale otrávit. ale kupodivu ne. Film je sice šílené divadlo, myšlenky jsou složité a opakující se, občas koukáte kdy to skončí a ke konci to šílenství přeroste snesitelné meze.  Na druhou stranu blázni jsou úchvatní a natolik se vžívají do hry, že odléhají svým psychózám, De Sade se cynicky vysmívá nesmyslné revoluci občas kritika zasáhne "současnost" a zasahuje cenzor a finální provolávání slávy Napoleonovi je parádní ironie. Zkrátka art, který bych asi nedoporučil a dávám neutrální 3*, ale mělo to něco do sebe.

Dost zajímavý film, ukazující střet Marata a Sadeho, který vlastně i mapuje stav francouzské společnosti v období Velké francouzské revoluce. Nabízí i pár zajímavých myšlenek, ovšem nejvíc mě na filmu fascinovala zvolená forma a kamera, která měla každý záběr perfektně promyšlený a já si díky tom každého patřičně užíval. Slušné jsou i herecké výkony. I tak mi ale dvě hodiny připadaly moc a celkově to na víc jak 3* nevidím, byť bych to označil za docela povedený film. Akorát vůbec nechápu, kde se tu vzali žánry horor/mysteriózní/thriller. Film totiž není ani jedno a ani k jednomu se nepřibližuje - obzvlášť k mysterióznímu ne. Kvůli těm žánrům mě ten film nalákal, ale i když tu vůbec nejsou, i tak jsem Marat - Sade rád viděl. Hlavně se mi ukázalo - znova - že Peter Brook má pro filmařinu opravdu cit, možná bych si mohl sehnat další jeho filmy. 3*

Přesná definice šílenosti lidského konání, bez ohledu na století. Sehraná pod dohledem a za mříží, plná přetěžkých monologů, teatrálně a groteskním způsobem vypráví o tragickém světě před mříží, o nutnosti a marnosti revoluce, osobní i společenské, o znovu a znovu nabyté svobodě, jež má pro každého zcela jinou podobu, ale pokaždé narazí na vysokou zeď, o chaosu, utrpení, bolesti a neustále činorodé smrti, o nás normálních, kteří se přetvařujeme a JE nazýváme blázny, film o nejhorších lidských pudech a jejich vítězství...všichni přece chtějí z klece ven. A já? U druhého zhlédnutí se chci nechat bičovat ženskými vlasy, potom snad připíšu něco smysluplnějšího...