Malé ženy (2019)

Gréta Gerwig jede a tohle se dost povedlo. Určitě na tom má velký podíl hvězdné obsazení, naše Malé ženy jsou totiž ve filmovém rybníčku ženy velké - Saoirse Ronan, Emma Watson, Florence Pugh, Eliza Scanlen a aby toho nebylo málo tak vedle nich zlatý hoch Timothee Chalamet a Meryl Streep. Ale jinak je to krásný příběh podle knižní předlohy a moc dobře zpracovaný. Má to dobré tempo a příjemnou atmosféru a ovace jsou opravdu zasloužené. Za mě netřeba víc komentovat.

Zdálo se mi, že šlo o čistě ženskou věc. Partner vedle mě byl z věčného štěbetání nesvůj, já jsem asi zvyklá... Nešlo ale jen o štěbetání. Hrozně se mi líbila jemná, romantická linka na pozadí života pokrokové rodiny v 19. století. Každá sestra byla úplně jiná, každá zajímavá, každá svá a každá nesmírně sympatická. Film plyne velmi příjemně i díky úžasným hereckým výkonům a přírodě. Navíc nám nabízí téměř celou škálu emocí.

Tak u tohoto počinu mi bylo po většinu stopáže extrémně nepříjemně. Je to, jako kdyby vás zavřeli do jedné místnosti se čtyřmi ženami, které jsou sice na pohled hezké, na omak jistě příjemné, ale na poslech naprosto nesnesitelné – hlučné, ukecané a bez filtru. Greta Gerwig se tímhle filmem v mých očích stala už druhou Grétou (vedle toho eko aspíka ze severu), jejichž existenci na téhle planetě považuji za lehce nadbytečnou.
Pozitivem zůstává snad jen to, že tohle byl výrazně menší očistec než její pozdější výplod Barbie, u kterého jsem se kdysi na chatě regulérně pozvracel. Tady jsem to alespoň zvládl dokoukat bez újmy na zdraví. Bavily mě snad jen scény, ve kterých se tu a tam objevil Timothée Chalamet – pokaždé, když přišel na scénu, film na chvíli přestal být otravný.
Že na režisérské židli sedí žena, se pozná poměrně snadno – neustálá snaha umlátit diváka nekonečným množstvím zbytečných smalltalků, které nikam nevedou a jen natahují stopáž. Postavy mluví, mluví a mluví… a ty jen čekáš, až už konečně začnou dělat i něco jiného.
Výsledek? Extrémní ztráta času, kterou nezachrání ani pár světlých momentů. Malé ženy u mě tvrdě narazily. [15 %]

Jako sorry jako jako (s omluvou za použití od autora, co jinak (mi) ani :-)...).  Všechny ty(hle) recenze, hodnocení, ... Předlohu buď milujete, nějak s vámi NĚCO dělá - nebo ... - na to nekoukejte. Nepište. (I) Tohle zpracování - mi SEDLO. Howgh. Mé mi citace zaznamenáníhodné?"Můžeš vést bordel. Nebo jít k divadlu. Což je prakticky totéž." "Já nejsem básník. Jsem jenom žena."

Greta Gerwig ve své adaptaci „Malých žen“ předvádí jednu z nejjemnějších a nejinteligentnějších literárních adaptací posledních let. Její film není pouhým převyprávěním klasického románu Louisy May Alcottové – je to živá, moderní a velmi osobní interpretace, která s elegancí propojuje minulost a současnost.
Gerwig strukturuje děj pomocí prolnutých časových rovin, což příběhu dodává svěží rytmus a umožňuje hlubší pochopení motivací jednotlivých postav. Díky tomu film působí dynamicky, ale zároveň intimně, a témata sebeurčení, svobody a uměleckého vyjádření vystupují do popředí nenápadně a přirozeně.
Herecké obsazení je výjimečné: Saoirse Ronan dává Jo Marchové vášnivou energii a vnitřní sílu, které jsou naprosto přesvědčivé. Florence Pugh překvapuje mnohovrstevnatým pojetím Amy, která je zde zcela plnohodnotnou a pochopitelnou postavou. Emma Watson, Eliza Scanlen a Laura Dern vytvářejí autentickou rodinnou dynamiku, zatímco Timothée Chalamet dodává Laurimu jemný šarm a melancholii.
Po vizuální stránce je film nádherný: teplé barvy, jemná práce se světlem a detailní kostýmy vytvářejí atmosféru, která je současně nostalgická i moderní. Hudba Alexandra Desplata celkový dojem dokonale podtrhuje, aniž by byla příliš výrazná.
Malé ženy (2019) jsou film, který v sobě spojuje cit, inteligenci a filmařské sebevědomí. Greta Gerwig dokazuje, že klasické příběhy mohou stále znít nově – když se k nim přistupuje s odvahou, pochopením a otevřeným srdcem. Snímek, který zanechá stopu.