Malá rybka (2020)

Já se strašně omlouvám tomu jednomu člověku, co mi film o překot doporučovala a považuje ho i za jeden ze svých nejoblíbenějších filmů vůbec. Vůbec jí to neberu, vždyť je to náhodou super, jen mně to osobně zkrátka nějak obyčejně nesedlo. A nemůže za to v podstatě nic [ok, taková ta vyblednlost color-gradingu, jako kdyby občas ani nebyl (i když je, a výrazný!) a občasné ''příběhové zkratky'', repetetivnost, jisté pouze klouzání po povrchu u některých témat...]. Protože mně se to jinak opravdu líbilo. Ať šlo o nápad nemoci, který bych ale jednoduše chtěl rozebraný více do detailů (ale uznávám, že možná ono nevědomí jistých faktů bylo chtěné), pojednání o manželském páru, rozpadu mysli člověka a vědomého strachu z onoho faktu, prácvi s vizuálními nápady (postupné mizení detailů vzpomínek)... to všechno se mi moc líbilo. Já mám jenom pocit, že to téma je jaksi tvořeno na sílu, přičemž z toho dýchá jistá osobitost a potřeba autora něco sdělit/předat dál, ale jako kdyby nebylo přesných slov. Jako mám teď já pro vystihnutí konkrétního pocitu, co z toho mám. Ale zkrátka ten film byl pro mě jaksi nedobytný a nedokázal jsem se do něho dostat natolik, aby mě dokázal uchvátit tolik, jak jsem očekával. Sorry... ale slibuju, že tomu dám ještě někdy šanci.

Komorní, nezávislé romantické drama s nepochybně zajímavým námětem, které dokáže zaujmout svou melancholickou atmosférou. Film má určitě co nabídnout a v některých momentech funguje, přesto na mě bohužel nezapůsobil tak silně, jak by mohl. Je výrazně depresivní, což mi samo o sobě nevadí, ale téma nemoci zde není zpracováno natolik emočně intenzivně, aby opravdu zasáhlo. První hodina působí spíše nevýrazně a rozjíždí se až příliš pomalu. Teprve ve druhé polovině film nabírá na síle a směřuje k poměrně povedenému, silnějšímu závěru, který však už nedokáže plně vyvážit mdlý začátek. Chybí zde výraznější emoční zásah, který by celému příběhu dodal potřebnou hloubku. Pozitivem jsou rozhodně solidní herecké výkony ústředního páru, které drží film alespoň lehce nad průměrem. 60%

Predstavte si veľkofilm z blízkej budúcnosti, v ktorom celé ľudstvo kolabuje pod vplyvom pandémie – závažného ochorenia podobného Alzheimerovej chorobe, pri ktorom ľudia strácajú pamäť bez ohľadu na vek.Little Fishje jeho tichým opakom. Film sa na túto tému pozerá nesmierne citlivo a komorne – cez príbeh novomanželov Emmy a Judea, ktorých sa táto bezútešná realita dotkne tiež. Chvíľami je to silne melancholické, až depresívne, pomaly plynúce, ale stále dostatočne silné na to, aby vás to zasiahlo. Ako sa dá tvoriť budúcnosť, keď je potrebné starať sa o minulosť? A čo nám vlastne zostane, ak nám nezostanú žiadne spomienky? KÝM sa bez nich staneme?Little Fishje malý veľký film, v hlavnej úlohe so skvelou Olivia Cooke, ktorý kladie dôležité a súčasne poriadne znepokojivé otázky.

Hodně niterný a bolestivý film, který velmi pravděpodobně bez nějakého většího rozpočtu dokáže zabrnkat na velmi citlivou strunu. Nacházíme se v blízké budoucnosti, kde propuká epidemie nemoci nepodobné té Alzheimerově při níž jednotlivci postupně ztrácejí paměť. Sledujeme lovestory jednoho mladého páru na pozadí světové pandemie zákeřné nemoci. Chad Hartigan natočil civilní romantické drama, které díky tomu tne hodně do živého. To vše za notné pomoci výborné ústřední dvojice v podání Olivie Cooke a Jacka O'connella.

Záber na viečko, ruku, more, more, nohu, psiu srsť a konečne tvár človeka, vlasy, more. Ja týchto rádoby artových režisérov neznášam. Zoberú skvelý námet, neznámych ale slušných hercov, vystelú to nezáživnou hudbou a do toho nasápu mrte spomínaných zbytočných záberov a z filmu sa vám chce spať. Jedno treba ale uznať, straty pamätí boli pri jednotlivých prípadoch natočené úžasne, hrozne skľučujúco a smutne. Či už šlo o neznámeho vodiča autobusu alebo o kamaráta Bena, malo to vždy silnú smutnú emóciu. O ústrednej dvojici nevraviac, to je samozrejme najsilnejší moment filmu. V priebehu bijáku skáčeme v čase do miest, keď sa hlavní protagonisti spoznávajú a do miest, kde jeden z nich začína strácať pamäť. Film je v podstate chodiaci smútok, je veľmi dobrý, ale totálne ho kazí režisér hrajúci sa na umelca, debil jeden. Ublížil tomu. Neznášam ho. Dvakrát som kvôli nemu zaspal a pretáčal si to. Päťkový príbeh je jeho vinou natočený na tri hviezdy. Hartigan ma nasral tak, že mi dokonca úplne pokazil zážitok zo záverečnej scény, ktorá zrejme mala trafiť diváka presne do srdca. Trochu minula. Ale chcem vidieť Spomienky na lásku. To jednoznačne. Miňo nezabudni, Hartigan je debil. Je to jeho vina.