Mainstream (2020)

Mainstream je filmem, který se podle mě snažil být něčím víc, než čím ve výsledku nakonec byl, respektive mi spíš při závěrečných titulcích bylo vlastně až téměř naprosto ukradené, co tím chtěla paní/slečna režisérka a scénáristka v jedné osobě světu sdělit, jelikož ať to bylo cokoliv, nefungovalo to v žádném ohledu. Ani jako romantická komedie, kdy se mi jakákoliv romantičnost jaksi nepodařila odhalit, o humoru pak ani nemluvě, ani jako dramatická proměna povahy lidské bytosti, která proběhla až příliš jednoduše, okatě a především nepřesvědčivě, a ani jako přímé poukazování na vliv médií na společnost, kdy si autorka zřejmě naivně myslela, že tím někoho ohromí, ale spíš se touto snahou znemožnila, a to hlavně díky způsobu, jakým se o to pokusila. No a vlastně nic dalšího mě nenapadá, co by tato podívaná ještě nabízela. Tedy krom absolutně nefungujících emocí, které tu ovšem měli podle mě sehrát poměrně zásadní roli, atmosféra je též taková nijaká a i když stylově se zde pak sice paní/slečna Coppola úplně neztrapnila, tak zrovna v tomto případě to v podstatě na výsledku ale stejně nic nezměnilo. Co se jinak týče jednotlivých postav a jejich hereckých představitelů, tak to je asi ta nejpozitivnější položka filmu, postavy jsou tu totiž vesměs zajímavé a působivé, a herci pak sympatičtí a výrazní, takže alespoň po této stránce to lze pochválit. Já zkrátka tedy sice nechci Mainstream úplně zatracovat, jelikož něco do sebe má, a to ať už svým zpracováním, myšlenkou, či stylem, nicméně celé to chtělo ale asi udělat nejspíš úplně jinak, buď mnohem rafinovaněji, překvapivěji, s nečekaným průběhem a šokující pointou, nebo naopak naprosto nenáročnou, přímočarou, ale zároveň údernou formou, ovšem tento výsledný produkt ničím z tohoto nakonec nedisponuje a proto nejspíš ani nefunguje a nepůsobí.

Takto si mainstream predstavuje, že vyzerá ne-mainstreamový film? Ja ti neviem. Na to, že som mladá generácia, ma to naozaj žiadnym spôsobom neoslovilo, od začiatku ma to nebavilo a až iritovalo, pretože som často nevedela, ktorý cinge je naschvál a ktorý nie. Andrew aj Maya sú moje lásky, ale toto proste... nie, nič. Žiadna emócia, žiadna chémia, žiadny záujem mňa ako diváka o to, čo sa stalo po tých 50tich minútach, v ktorých som to vypla. 1* za Andrewa, ten je perfektný aj v zlom filme. Marry me?

Ale musím povedať, že tie 3 hviezdy sú také neisté. Príde mi úsmevné ako Gia Coppola poúča cez veľmi priame, a v určitom zmysle až samoúčelné názory o stave našej spoločnosti, ako keby to bola nejaká obrovská záhada. Pozerať sa na tento film ako trošku uvedomelý jedinec, vytvára pre mňa problém, nájsť tam čokoľvek, čo by vo mne nejako rezonovalo. Nenudí to tak ako jej Palo Alto a vizuál je v tomto smere pôsobivejší. Potešia drobné šteky hercov ako je Schwartzman a Knoxville a Maya Hawke je zase povestná kráska od vedľa. Garfield hrá prvú ligu ale je limitovaný povrchným scenárom. Povrchným aj preto, že všetky vzťahy vo filme sú učebnicové. Bez citu ale s typickými zvratmi. Koniec z Garfieldového pohľadu až diabolsky a preto dobrý. Z pohľadu Maye a Nata Wolffa smiešny a trápny. A toto balansovanie som mal celý film. Vidieť to už nepotrebujem. A som úprimne prekvapený, že takéto filmy sa snažia nastavovať zrkadlo. Robia to veľmi kostrbato. Dakedy slávne meno a dobrý kamoši k natočení dobrého filmu skrátka  nestačia. Všetci zo zúčastnených hercov majú na svojom konte lepšie a sofistikovanejšie kúsky.

Trošku sa mi vidí tento snímok akosi podhodnotený. Nehovorím, že je to nejaká úžasná kvalita, ale svoj message to má a aj keď je to predostrené jemne artovým spôsobom, ktorý mne veľmi nesedel, bolo tam pár pasáží, ktoré chytia za srdce. Ale hlavne ten odkaz je veľmi prítomný v súčasnej dobe. Andrew Garfield opäť raz ukázal svoje majstrovstvo a aj on je hlavným prínosom. Za mňa nebyť toho otravného prístupu k réžii by som dal aj ďalšiu hviezdu, takto ale stále lepší nadpriemer. 65 %

Mainstream je film, ktorý chce byť artom, ale je skôr takým fajn indie mainstreamom. Garfield hrá ako o život, ale scenár je vo svojom jadre nastavený tak, že nám je akosi celý vývoj zrejmý od prvého úspechu a kritika sociálnych sietí objavuje niečo už dlhšie objavované. Každopádne treba pochváliť gýčovité stvárnenie virtuálneho sveta, nejasné prelínanie medzi realitou a týmto svetom a adekvátnu stopáž. Pre "postihnutú" mládež povinnosť, je však otázne, či by nakoniec Mainstream pre ňu neznamenal len ďalší cool kúsok o svete, v ktorom chcú už na veky vekov žiť.