Lucie (2011)

Prijemna vec s vůní sedesatek

No naozaj nič extra, pre mňa bohužial. Nejde ani tak o herecké výkony ako skor o celkový dojem a celok ako taký. Pointa slabá, kamera hrozná, zvuk aj repliky fakt bieda. Dokážem oceniť aj amatérske filmy, Europsku tvorbu, ale toto je pre mňa nepozerateľné, žiaľ. Čisto subjektívny pohľad.

Prvotina Bohdana Karáska se mi ani zdaleka nelíbila tolik, jako jeho pozdější regulérní celovečerák Karel, já a ty. Už tady ale projevil kopec tvůrčí odvahy. Doba je zpovykaná, on se ale nebojí pustit do světa tuhle civilní věc, která se paradoxně nepodobá ničemu v rámci ostatní tuzemské tvorby, možná vyjma studentských filmů, což ale v tomto případě není výtka, nýbrž pochvala, protože forma je může připomínat, ale obsah je dospělý, promyšlený a v hereckých partech nezaznívají falešné tóny. Coby odvážný a netradiční počin vnímám například i to, že se scénárista/ režisér a jeden ze čtyř protagonistů vypíše ze třiapadesátiminutového filmu v devatenácté minutě a už se v něm znovu neobjeví. V branži, která se vyznačuje egomaniakálním šílenstvím je tohle něco naprosto ojedinělýho. Na adresu Bohdana Karáska mám jedinou výtku: že točí tak málo. Kdyby dodržel alespoň ten osmiletej cyklus (pauza mezi Lucií a Karlem), tak by se od něj mohlo něco nového objevit v roce 2027. Budu se těšit a určitě si to nenechám ujít. P.S.: Už jsem za zenitem, ale potkat ještě někdy takovouhle Lucii, tak bych se s ní nasnídal.(06.10.2024)

Lucie působí v úvodu filmu sebejistým dojmem, má život pevně ve svých rukou a je s ním spokojena. Ostatní jsou více tajemní, tato jistota a spokojenost z nich tolik nevyzařuje. Jenže opak je pravdou, závěr ukáže opačný obrázek. Lucie sice má vztah, to ale neznamená, že nemůže cítit samotu, kterou by ráda řešila, kdyby věděla co vlastně potřebuje. Jistota je pryč a stačilo k tomu pouze několik dialogů, převážně úplně mimo téma vztahů. Dialogy nepostrádají vtip, přesto trefně přiblíží každou z postav, i když jsou třeba o křovácích. Ano, léta šedesátá jsou z toho cítit. 75%(11.09.2023)

Improvizace obou hlavních protagonistu na divadelním půdorysu. Takové posezení u piva a úvaha nad životem. Je to nyní v české kinematografií populární generační zpověď. Společným znakem je zklamání z rozvodu svých rodičů. Pobavilo mě, že když hrdinka řekla, že v pubertě se její sobecká matka začala chovat divně.(22.09.2020)