Lišáci – Myšáci a Šibeničák (1970)

Lyšáci jsou film pro pamětníky. Černobílý obraz už dneska děti moc nezaujme. I tak je to ale velmi zajímavé vyprávění. Motiv dvou kluků - rivalů, kteří soupeří o přízeň svých kamarádů, jde na dětský film do docela drsných rozměrů. O to je ale pravdivější, uvěřitelnější.  Za pozornost stojí detaily a vůbec vykreslení Zrzkova zázemí, který žije v rodině hrobníka. Své opuštění si kompenzuje tím, že chová vrány v klecích na stromě. Rodině pomáhá při kopání hrobů. Do toho se v jeho rodinném prostředí provozuje magie, ženy potají vzývají duchy. A to dělá z nevinného dětského snímku zajímavý záznam těžkého života na horách v 50. letech, kdy přes debilní komunistickou ideologii místní hledají duchovní cestu, jak se z toho marastu dostat ven, snad i najít hlubší smysl svého upachtěného života. Konečné sblížení Zrzka s Myšákem díky umírajícímu koni vytváří hezký oblouk naděje. Možná je to trochu patetické a na dnešní dobu moralizující, přesto jde o velmi dobrý film - a to nejen pro malé publikum.

Skvělá hudba Zdeňka Lišky. Krásné záběry zimní krajiny. To bejvávaly dřív zimy! Ne jako teď. Dobré výkony dětí i dospělých. Z některých záběrů mi připadá, že děti při natáčení dostaly pěkně na frak! Dýmák si jízdu za koněm na saních evidentně neužívá. Pak tu máme jedno dítě přejeté sáňkami. Jízdu přes skokánek také nezdobí rozesmáté obličeje, ale spíš hrůza v očích účinkujících. „Pane Švarci, postavte ten skokánek aspoň dva metry vysokej, ať máme pěkný záběry!“ Vztah mezi Barborkou a Zrzkem natož mezi Barborkou a Myšákem mi přijde mírně řečeno nepřiměřený. Barborce deset, Zrzkovi cca 14, Myšákovi sedmnáct! A máme tu i trápení zvěře! Neuvěřitelně nesmyslná korida na koloucha! Hlášky: „Voni dneska lžou lidi i ty knížky.“ – přiznání pravdy. / „Taky mohla počkat do jara, když nechce kremaci.“ – reklama na pohanský způsob pohřbívání. / „Mami, vem mě na duchy.“ Matka čarodějnice spolu s dalšími čarodějnicemi vyvolává duchy. – indoktrinace dětí okultismem. / „Je černej havran doopravdy čarodějnej?“ / „Tvůj dědeček prý byl čaroděj.“ / „Andula odpřísáhla, že to nikomu nepoví.“ – přísahání je proti Bibli.

Veskrze příjemný, dnes už pozapomenutý snímek z roku 1970. Reálie ve filmu však odpovídají době ještě o něco dřívější. Kupříkladu dětský kočárek, jaký je tam k vidění, byl na trhu v roce 1953. Sám jsem takovým vozem jezdil a používal jsem jej ještě v roce 1955, když jsem potřeboval překonat delší trasu. Bočnice měl zhotovené z pravého vrbového proutí, byly nalakované elegantním béžovým emailem. Je zajímavé, jak se tehdy děti dokázaly zabavit bez mobilních telefonů, internetu a sociálních sítí. A jak vypadaly zdravě a radostně, určitě v životě neviděly dětského psychiatra ani psychologa. Dnes to působí jako záběry z nějaké jiné planety. Občas moc hezké dialogy: „Proč chytáš černého havrana? Nikdo ho přece nechytá.“ A co jiného by tak čarodějníkův vnuk mohl dělat? Sbírat usneu rostoucí na lebkách popravenců, jak do dělal Paracelsus, asi těžko. Některé suroviny už člověk nesežene. Název filmu se o dvaadvacet let později dočkal parafráze, viz dokumentární film Plyšáci, syčáci a šibeničníci (1992).

Jenom dodatek k Zajímavosti 7 : filmovalo se mj. v obci Křížlice a to u tamního evangelického kostelíka. Mimochodem, představiteli Myšáka Janu Krausovi bylo v době filmové premiéry(30.10.1970) už 17 let /narodil se 15.8.1953/ .... . ***Film je dostupný na webu Č.televize, ČT 1, neděle 2.6.2024, 6.40 a to jen do 15.6. ....

Do Liškovy hudby, konkrétně do motivu doprovázejícího koně na zasněžené pláni, jsem se přímo zamilovala. Kam se vedle jezdeckých scén v Lišácích hrabou Tři oříšky pro Popelku! Druhá věc, kterou ve filmech (knihách) miluju, je závěrečné smíření protivníků. A zbytek taky není špatný. "Dětský western" jak vyšitý, udivuje mě, že v době začínající normalizace ty kovbojské klobouky prošly. Díky za to, protože dneska už by takový film zase nevznikl – dovedete si představit 1) dítě, které umí takhle jezdit na koni; 2) režiséra, který si troufne jezdecké scény a rvačky s dětmi natočit; 3) sníh???