O Sněhurce (1972)

Beze smyslu skotačící děti od začátku do konce. Nepovedený výběr dětských herců. Někdy až obtěžující a otravná hudba. Nevěřím, že se celá třída zblázní a všichni se můžou přetrhnout, aby hráli divadlo. Děti zde nejsou tak uvolněné, jako v jiných filmech od Šimkové. Je to celé nějaké křečovité. Princ jménem Jerry, holčička v amoku, která se chce utopit místo koťat a Babka převlečený za Sněhurku tomu nasazují korunu. Hrozné postsynchrony.

"Kejchale, že se nestydíš mejt si nohy! Ty můžou bejt špinavý!!". . . .
Ve světě dětí Věry Plívové-Šimkové se držela basa, děti se pořád smály, běhaly na loukách, vymýšlely různá dobrodružství, pan učitel byl vlídný a přívětivý. Její filmy jsem měla ráda, ale ve skutečném životě jsem nikdy takovou solidaritu nezažila. Scéna s topením koťat mi uvízla hodně dlouho v paměti. Film je jako většina českých filmů pro mládež značně podhodnocen.

Spoluautorství námětu Františka PavlÍčka zůstalo z politických důvodů neuvedeno.

Pěkný vesnický žánrový obrázek není pro mě.1) Filmaři si očividně užívali více, než posléze diváci filmu._____

2) Jak asi tráví děti čas dneska?_____Jsem to ale trubka! Jasně, studují, jak správně napsat diktát!Víly vily věnce poblíž vily a my se ptáme, ví-li Vilík, že na ně psi vyli.

Jak jinak, než pravá česká poezie velké paní Věry. Něžné a přitom drsné tak, jak to Plívová dokázala vždy přesně vést. Děti, podepřeny výkonem našich skvělých mistrů, odvádějí krásné herectví s notnou dávkou kaskadérského umění. A hudba ... ? Pane Liško, jako obvykle, děkuji !!!