Páni kluci (1975)

Dostalo by to pět hvězd, kdyby ti tři vykriplení zmrdi na konci skapali. Ten název je tak trefný, jelikož ti parchanti jsou doopravdy páni - neplatí pro ně ani pravidla, ani přírodní zákony. Už vidím, jak by debílek tu padající bustu Komenského chytil. Nikdy nepochopím, proč jsou z takových hajzlů všichni unešení, zatímco na hodná děcka se akorát plive. Však podle toho také vypadá i svět dospělých - čím větší jsi zmrd, tím větší máš respekt. Je mi na blití.

Staré dobré časy, kedy mohol prebehnúť aj takýtodialóg:Učitel Lopata: „Co myslíš, že teď udělám?”Tomáš: „Nařežete mně.” Učitel Lopata: „Uvažuješ bystře. A víš, proč to udělám?” Tomáš: „Protože jste větší.”Dnes to je naopak, študáci narežú učiteľa a ten s rešpektomnevyžmýkaného mopuradšej sám seba pošle do kúta, len aby ho ešte neudali za šikanu.

Páni klucinejsou pro mě jen film, je to moje mládí a je to jak časová kapsle, ve které je navždy uzamčeno bezstarostné dětství, vůně prázdnin, asfalt rozpálený sluncem a radost z každé malé rošťárny. Režisérka Věra Plívová-Šimková dokonale vystihla klukovský svět, ale ten opravdový, upatlaný od malin, zablácený až za ušima a plný nečekaných dobrodružství. Každá postava tu působí živě, přirozeně, a to od skvěle vybrané trojice kluků až po přísné, ale lidské dospělé. A především film se fakt nevnucuje, jen tiše, s pochopením a jemným humorem sleduje dětskou svobodu a dobrodružství. Hudba Petra Hapky je prostě skvělá. Je to hudba, která dýchá s příběhem a nese v sobě kouzlo dětského světa. Pro mě tak stejně skvělá, jako ve filmu Deváté srdce. Páni kluci jsou zkrátka film, ke kterému se člověk vrací, když chce znovu cítit, jaké to je být kluk. A kluci ti přece nestárnou.

Tak toto som videl ako malé decko a pamätám si iba nošu peňazí na konci. A pozrel som si to teraz, po fakt dlhej dobe. A už viem, prečo si z toho nič nepamätám. Ono to nejako neohromilo. Príbeh Toma Sawyera a Hucka Finna v alternatívnej realite v Rakúsko-Uhorsku, akurát Tom sa volá Tomáš a Huck sa volá Hubert a je to jemne povedané zmenené. Nejako nemôžem ináč. Neurazilo ani nenadchlo, má to svoje kúzlo, banda chalaniskov, čo sa flákajú a majú na háku, podobne ako u Toma a Hucka, ale keď už je to vybraté z Améériky a obraté o určité nuansy príbehu a postavy, zostal jemne vykostený príbeh a hodne zjednodušený. Akosi nezdieľam nadšenie ľudí okolo.

Pred pár týždňami, keď som v komentári k titulu "Jak se točí Rozmarýny" dosť ostro skritizoval prácu režisérky Věry Plívovej-Šimkovej, tak mi darkrobyk, jeden z mojich top obľúbených užívateľov napísal, aby som si skúsil pozrieť film "Páni kluci". Vraj možno zmením názor na tvorbu tejto českej filmárky. Tak som si teda urobil čas a pustil si tento jej snímok z roku 1975. Je to voľná variácia na román amerického spisovateľa Marka Twaina "Dobrodružstvá Toma Sawyera". Je pravda, že v porovnaní s ostatnými dielami pani Plívovej-Šimkovej to bolo o niečo lepšie, ale i tak mi to akosi nesadlo. Neprišiel som tomu na chuť, názor na jej tvorbu som nezmenil. Každopádne ďakujem darkrobykovi za tento filmový typ. ***