Leden (2022)

Dospievanie mladého muža je zobrazené v poriadku, škoda, že politické udalosti sú nedostatočne znázornené a potrebovali väčšiu silu.

Prostředí studentů filmových, resp. uměleckých škol se dost liší od všech ostatních, s tím jejich expresivním předváděním se, přepáleným sebevědomím a pocitem výjmečnosti (ale s křehkou duší uvnitř, že...), pozérskou fetišizací jmen jiných umělců a současnou neschopností porozumět světu vně své bubliny je mi dost proti srsti. Bohužel, film si pro svou reflexi lotyšské analogie sametové revoluce zvolil právě toto prostředí a většinu času vyplýtvá na romanci s vyloženě nesympatickou hrdinkou právě v něm. Tím, jak je specifické se vlastně o tom, jak události vnímali lidé vně uměleckých kruhů nedovíme skoro nic. Trochu to vyvolává dojem jakoby tvůrci dokázali mluvit jen o sobě. Špatně to natočeno není, Kairišs je schopný, délka je sympatická, koukatelné to je, jen je to strašné promrhání potenciálu. Člověk očekává fragment (z pohledu mladých lidí), ve kterém se zrcadlí komplexní dobový obraz, ale dostane jen skoro nic neříkající bokem ležící střípek.(14.07.2024)

Mladý filmárik prvý krát zistil, že pipík není len na čúranie a svoju obsesiu na filmy povýšil na svoje hobby. Darmo mu renomovaný rejžo povedal, že nech sa na to vyjebe. No a do toho nejaká tá lednová revoluce a pičovanie na veľké rusko. Vôbec ma to nebavilo, ale ako sonda do tejto divnej histórie ešte divnejšej krajiny celkom fajn. 2 z 5(21.05.2024)

Čekal jsem asi trochu něco jiného, ale je teda pravda, že atmosféra celé té šedivé sovětské beznaděje a touha po lepším životě je tu zachycena velice dobře a civilně. V současné době, kdy Rusko oživuje své imperialistické ambice a opět si brousí zuby na své sousedy, se divák chtě nechtě na tyhle filmy dívá i jinak než jen jako na (ne)dávnou historii. Je to hodně pomalé, indiečkové, artové, ale ne vždycky úplně v tom dobrém. Je to sice hodně realistické, ale nemá to moc sympatické postavy a, i když má k tomu film párkrát slušně nakročeno, tak ani děj, který by vyvolal silnější emoce, což je z hlediska tak zajímavého období a neokoukaného prostředí celkem škoda.(18.02.2024)

Dva filmy o oslobodení Pobaltia z ruského väzenia: Kalev (Estónsko), Január (Lotyšsko): 1) Kalev - Film s citom pre mieru a podľa spoľahlivého receptu, s primeranou štipkou politického kontextu, ktorý je nám bližší, ako by sme chceli. Obavám sa, že slovenský ekvivalent takého filmu by bol oveľa menej civilnejsi a oveľa viac nacionalisticky. 2) Január - Revolučné udalosti tu vnímame cez príbeh tínedžera, ktorý miluje filmy a chce byť režisérom. Počas dní, keď vrahovia vtrhli do jeho krajiny, prežíva obdobie hľadania samého sebä, ktoré rieši odvodom do ruskej armády. Až po preflákanej noci s inými mladými umelcami, takisto hľadajúcimi samých sebä, dostáva videnie, chytí kameru a ide do ulíc. Sám som zažil November 89 približne v jeho veku a samého sebä som našiel na ulici. Samozrejme, mal som to ľahšie, lebo my sme neboli súčasť ZSSR a u nás vtedy boli ruské tanky v kasárňach. Celé toto spojenie umeleckého hľadania skrývajúceho sa za Tarkovského je kalkul. To čo je je v Kalev civilne naznačené, je v Januári preexponované - napríklad, rodinné pomery, v ktrých je jeden komunista a druhý nie a pod. 3) Záver - Kalev považujem za oveľa podarenejší a poctivejší film, a to hovorím ako človek, ktorého basketbal vôbec nezaujíma a ktorý miluje Tarkovského.(02.08.2023)