Láska s vůní čokolády (2010)

Nevím zda jsem jediný kdo to má obráceně - nejdřív jsem viděl film se stejným názvem od Ingy a pak tohle. A upřímně - tuhle podivnou oslavu ubohosti, úzkostlivého a neurotického chování, s naprosto absurdním nereálným vyústěním, Ježíši.... to je oslava psychických vyšinutí, nevím co je na tom veselého a už vůbec ne romantického. Naproti tomu v Inze je oslava radostného, milostného života s vůní a chutí čokolády a se všemi požitky co k tomu patří. Tohle je přehlídka cirkusových kuriozit co snad může zaujmout jen zamindrákované Čechy.

Tak to bol film presne pre mňa a presne o mne, akurát oveľa zábavnejší než môj život. Nemohol som sa ubrániť úsmevu pri pohľade na Benoita, ktorý zažíval presne tie situácie, aké zažívam ja, dokonca aj tie jeho cvičenia od psychológa akoby okopčené odo mňa. Celkovo filmy, kde postavy majú rôzne fóbie, mám v obľube, ale toto mi fakt sadlo, asi to bude jeden z mojich obľúbených kúskov.

Přes mé neustále upozorňování na to, že nemám rád Francouze, jsem si po včerejším úspěchu (Populaire (2012)) zreprízoval další galskou romantickou komedii a opět jsem nelitoval. Když se totiž do sebe zamilují úzkostlivý "továrník" a neméně úzkostlivý poustevník, může to být opravdu vtipné. A protože právě Francouzi přišli svého času na to, že by mohla láska procházet žaludkem, degustuje se ve filmu čokoláda. A já čokoládu rád. K tomu mě navíc bavili všichni nevyrovnaní, i přes "továrnu" na čokoládu jsem neměl pocit, že by bylo příliš přeslazeno, zato byla celá záležitost lidsky milá a disponovala sympaticky jemným humorem. / Poučení: Jsi ve stresu? Jdi do fiží.

Nejprve jsem omylem shlédl (byť zrychleně) stejnojmennou německou srágoru. Pak tohle, což je nepoměrně lepší, hlavně díkyIsabelle Carrékterá mě na film nasměrovala (Děti z mokřin). Tihle dva (Angelika a Jean-René) jsou vzorově nesmělí, ale léčí se. Sice se nevyléčí, ale navzájem si pomůžou. Navíc oba zbožňují čokoládu.

Průměrný a vcelku plochý snímek „zabalený“ do krásného filmového obalu. Gérard Simon, stojící za kamerou si určitě zaslouží uznání a pochvalu za estetické pojetí světa čokolády. Se zbytkem filmu je ovšem potíž: rád by byl Amélií i nesmělým blondýnem, rád by byl romantickým filmem i potrhlou komedií, ale vzhledem k bezradnému scénáři nedokáže být ničím z toho. Pokud bych měl přirovnat mé filmové očekávání k čokoládovému natěšení, je to podobné, jako když si koupíte čokoládu v lákavém, pozlaceném obalu. Rozbalíte ji a kousek ochutnáte. Pak se nevěřícně se podíváte na zadní stranu. Tam je miniaturním písmem napsáno: Made in Poland.